Rychleji prochladnou malí, krátkosrstí a štíhlí psi
Větší pozornost potřebují také štěňata, senioři, nemocní psi a jedinci s nízkou hmotností. U nich může být vhodná kratší procházka, ochranný obleček a častější kontrola.

Zimní procházky mohou být příjemné a bezpečné, když se přizpůsobí konkrétnímu psovi i počasí. Zjistěte, kteří psi prochladnou rychleji, kdy pomůže obleček, jak chránit tlapky před solí a jak upravit venčení malého štěněte.
Procházku ukončete, psa dostaňte do sucha a postupně ho zahřejte. Výrazná slabost, zmatenost, nekoordinovaný pohyb, zpomalené dýchání nebo kolaps vyžadují neodkladný kontakt s veterinářem.
Samotná venkovní teplota nestačí k rozhodnutí, jak dlouhá procházka je bezpečná. Důležitý je vítr, vlhkost, aktivita, stav srsti, velikost psa, jeho věk, zdravotní stav i to, zda je na chlad zvyklý.
Větší pozornost potřebují také štěňata, senioři, nemocní psi a jedinci s nízkou hmotností. U nich může být vhodná kratší procházka, ochranný obleček a častější kontrola.
Severská a další dobře osrstěná plemena mohou snášet chlad lépe. I u nich však mokrá srst, silný vítr, dlouhé stání nebo vyčerpání zvyšují riziko prochladnutí.
Dva psi mohou stejné počasí zvládat úplně jinak. Sledujte chování svého psa, stav tlapek a srsti a při zhoršení podmínek trasu zkraťte nebo rozdělte venčení na několik kratších vycházek.
Silný vítr, mokrý sníh a déšť mohou psa ochladit rychleji než suchý mráz. Přizpůsobte trasu aktuálním podmínkám.
Nenechávejte psa dlouho stát na místě. Tempo však přizpůsobte věku, kondici a povrchu, aby na ledu neuklouzl nebo se nepřetížil.
Mokrá srst ztrácí izolační schopnost. Po návratu psa osušte a další pobyt venku odložte, dokud nebude srst úplně suchá.
Zima sama o sobě neznamená konec pohybu. Důležité je odstranit zbytečné prodlevy, vybrat bezpečný povrch a průběžně sledovat, zda se pes stále pohybuje ochotně a bez známek nepohody.
Vyberte klidnější denní dobu: při silném větru nebo ledovce zvolte kratší trasu blízko domova.
Na kluzkém povrchu zpomalte: led může způsobit uklouznutí a poranění svalů, vazů nebo kloubů.
Za šera používejte viditelné prvky: reflexní vodítko, obojek nebo světlo pomohou, aby byl pes lépe vidět.
Nepouštějte psa na zamrzlé rybníky: tloušťku ledu nelze bezpečně odhadnout pohledem a pes se může propadnout.
Kontrolujte sněhové koule v srsti: ledové hrudky mezi prsty a na dlouhé srsti mohou tahat, tlačit a znesnadňovat chůzi.
Nedovolte pojídání špinavého sněhu: může obsahovat posypovou sůl, chemikálie nebo jiné nečistoty.
Obleček není módní nutnost pro každého psa. U malých, krátkosrstých, starších, nemocných nebo málo osrstěných psů však může výrazně zlepšit tepelný komfort, zejména při větru, mokrém sněhu a delším pobytu venku.

Posypová sůl, odmrazovací prostředky, led a zmrzlý sníh mohou polštářky vysušovat, dráždit nebo poranit. Zbytky chemikálií navíc pes může po návratu olízat.

Štěně se ochlazuje rychleji než zdravý dospělý pes a ještě nemusí umět jasně ukázat, že je mu zima. Zimní venčení proto bývá kratší, častější a zaměřené hlavně na vyprázdnění, bezpečné poznávání okolí a budování návyků.
V mrazu se držte blízko domova. Délku přizpůsobujte chování štěněte, ne pouze hodinám nebo venkovní teplotě.
Při čekání na vyprázdnění ho jemně motivujte k pohybu a po splnění potřeby se vraťte do tepla.
Lehký, dobře padnoucí model může pomoci malému nebo krátkosrstému štěněti udržet tělesné teplo.
Odstraňte sníh mezi prsty, opláchněte zbytky soli a sledujte zarudnutí, praskliny nebo bolestivost.
Krátké bezpečné výpravy, nové povrchy, zvuky a prostředí jsou důležité. Nevystavujte však štěně dlouhému chladu jen kvůli splnění plánu.
Zvláštní pozornost věnujte břichu, tlapkám a dlouhé srsti. Na další venčení jděte až se suchým štěnětem.
Schopnost žít venku závisí na plemeni, osrstění, zdravotním stavu, zvyku i kvalitě zázemí. Při silných mrazech, mokru nebo zhoršení zdravotního stavu potřebuje bezpečné teplejší místo i pes, který je na venkovní život běžně zvyklý.
Nečekejte, až bude pes úplně vyčerpaný. První známky chladu bývají nenápadné a mohou se rychle zhoršit, zvlášť u malého psa, štěněte, seniora nebo mokrého zvířete.
Kňučení, zpomalování, hrbení těla, střídavé zvedání končetin nebo tahání směrem domů znamenají, že mu podmínky přestávají vyhovovat.
Nejistá chůze, výrazná ospalost, nekoordinovaný pohyb, slabá reakce na okolí nebo zpomalené dýchání mohou ukazovat na závažné prochladnutí.
Bledá, šedá či namodralá kůže, otok, puchýře, bolest nebo necitlivost mohou souviset s omrzlinou a vyžadují veterinární posouzení.
Praktické odpovědi k délce zimní procházky, oblečkům, tlapkám, koupání a bezpečnému venčení štěňat.
Sledujte chování psa, udržujte ho v suchu, chraňte tlapky před solí a při prvních známkách nepohody se vraťte domů. U štěňat, seniorů a citlivých psů buďte obzvlášť opatrní.
Přejít na celý Rádce ZOOAQUA →