ČIVAVA DLOUHOSRSTÁ

Obecně platí, že malí psi se dožívají vyššího věku než ti velcí, ale u čivav je to bohužel jinak. Jejich křehká stavba těla je častým prokletím, když se jedná o imunitu. Stává se tedy, že takto malé psy může i klasická a běžná nemoc skolit, proto byste svého miláčka neměli vystavovat častým mrazům nebo průvanu.

Čivavy mohou mít často problémy s očima, kdy dochází k nadměrnému slzení. V neposlední řadě jsou také náchylné na dysplazii a luxaci kloubů. 

Čivavy vyžadují stejnou péči jako každý jiný pes. To zahrnuje kvalitní stravu, čištění zubů, dentální hygienu a ochranu před mrazem pomocí různých oblečků. Pro čivavu je také nezbytně důležitý kontakt se svým majitelem a celkově lidskou rodinou.

U čivav se doporučuje podávat kloubní výživu, vzhledem k jejich drobným kostem.

Jelikož má tento chlupatý pejsek dlouhou a jemnou srst, která je na dotek hedvábná, musí se pravidelně česat a udržovat.

Čivavy se dokážou ukázkově přizpůsobit životu svého milovaného pána. Na pohyb nejsou náročné a z toho důvodu často dělají společnost i seniorům či méně aktivním lidem. Přesto mají rády procházky po okolí nebo výlety.

Nejedná se přímo o sportovního psa vhodného pro klasické kynologické sporty, ale můžete s ní zkusit například obedience, jelikož se snadno učí novým povelům a s pamlskem je výcvik o to snazší.

Čivava se objevila na území Mexica, kde můžeme dodnes spatřit psy, kteří se podobají této rase. Jedná se o jedno z nejstarších plemen vůbec a pojí se s ním mnoho legend a příběhů.

Čivavy se v dřívějších dobách dokonce obětovaly, jelikož lidé věřili, že je průvodcem mrtvých duší. Další teorie říká, že pes sloužil jako oběť pro různé rituály. Těchto příběhů existuje opravdu velká spousta.

Jasná historie se ale datuje k polovině 19. století, kdy se čivavy začaly prodávat turistům, kteří z nich byli tolik nadšení, že se chov rozšířil po celé Americe až do Evropy.