Č

Toto plemeno je obecně zdravým plemenem, ale přesto se u nich může vyvinout zdravotní problém. Stejně jako u ostatních plemen většího vzrůstu, mohou mít českoslovenští vlčáci problém s dysplaziemi kloubů – poznáme podle bolestivého pohybu a snížení aktivity psa. Jako další mohou mít problémy s očima (šedý zákal, progresivní retinální atrofie, …), které poznáme výtokem z očí či zarudnutím bělma. Kožní problémy se mohou také vyskytnout (alergie, infekce, …), typickými příznaky jsou vyrážky, zarudnutí a časté drbání. 

Jejich srst potřebuje minimální péči, občasné kartáčování, kvůli vyčesání odumřelé srsti postačí. Časté koupání také není nutné, stačí mu občas umýt packy a bříško od bláta a pokud to bude nutné, tak i zbytek těla. Jako u ostatních plemen, i tito potřebují stříhat drápky, kontrolovat uši a oči a věnovat dostatek času výběru ideálního krmiva. 

Československý vlčák je velmi aktivní plemeno, a proto potřebuje každý den dostatek pohybu. Každý den potřebuje na cca hodinu dlouhé procházky, které budou proložené běháním, výlety a túrami. Ve volném čase se pejsci také rádi věnují různým psím sportům, jako je agility či flyball. Ideální je též socializace pejsků s ostatními, kdy si mohou hrát a vybít si tak energii.

Jak již bylo zmíněno, historie československých vlčáků sahá do 50. let 20. století, kdy cíl jejich vyšlechtění byl pes, který je vhodný pro vojenské či zdravotnické použití a zároveň by se byl schopný přizpůsobit různým situacím a podmínkám. Když v 80. letech v Československu byli oficiálně uznáni, rozšířil se jejich chov i do zahraničí. Dnes jsou uznáni i Mezinárodní kynologickou federací (FCI) a jsou využíváni v různých sportovních a pracovních odvětvích, ale i jako společenští a rodinní psi.