ANGLICKÝ MASTIF

Toto psí plemeno je poměrně otužilé, ale existují nemoci, které se ani tomuto obrovi nevyhnou. A to jsou především problémy s klouby. Objevit se tedy může dysplazie kyčelního kloubu, artritida nebo dysplazie loktu.

Už jen kvůli velikosti mastifa je pes vhodný především na venkov, kde bude mít k dispozici zahradu a přístup do domu. V bytě ho sice můžete chovat, ale mějte na paměti, že potřebuje dostatek prostoru, aby se mohl rozvalit. Zároveň je společenským tvorem, který lidský kontakt zkrátka potřebuje.

Tito psi nemají příliš dobrou termoregulaci, a tak se v létě neobejdou bez dostatku vody a chládku. V zimě naopak potřebují zateplenou boudu.  

Jejich srst nemá příliš silnou podsadu, proto je péče o ni nenáročná a pejska stačí párkrát za týden přejet jemným kartáčem.  

I přestože jsou mastifové takto velcí, příliš pohybu nepotřebují. Nejsou ani zdaleka tak mrštní jako border kolie, ale pravidelné procházky je rozhodně potěší. Běh a akční kynologické sporty se pro ně nehodí, a to především kvůli těžkým psím kostem.

Hlavní náplní mastifa přes den bude především hlídání pozemku a odpočinek na zahradě.  

Mastif je velmi inteligentní a bystré plemeno, které se rychle učí a také je doporučovaný k méně zkušeným chovatelům.

Angličtí mastifové jsou jedni z nejstarších psích plemen vůbec a jejich původ patrně sahá do Tibetu nebo Indie. Současný mastif byl ale vyšlechtěn v Anglii, kde sloužil jako hlídač pozemků a také byl využíván k zápasům s dalšími zvířaty. Tato aktivita byla v Anglii roku 1853 naštěstí zakázaná.

Poté mastif klesal na popularitě a hrozil mu jeho úplný zánik. Ale objevilo se pár nadšenců, kterým se podařilo plemeno zachránit a obnovit tak jeho chov.

Oficiální standard anglického mastifa vznikl roku 1987.