ITALSKÝ HONIČ
Lovecká plemena mají nevyčerpatelnou studnu energie, proto bude italský honič vhodný především pro sportovně založené jedince či aktivní rodiny. Pokud se nutně nechcete věnovat lovu, vhodnými aktivitami budou rozhodně procházky, dlouhé výlety, ale také psí sporty, kde honič využije svou vytrvalost a rychlost.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Itálie |
| Hmotnost | |
| Pes | 18 - 28 kg |
| Fena | 18 - 28 kg |
| Výška † | |
| Pes | 52 - 58 cm |
| Fena | 48 - 56 cm |
| Barva | Plavá, černá s pálením |
| Průměrný věk | 10 - 14 let |
| Skupina FCI | FCI VI. - Honiči,barváři a příbuzná plemena |
| Sekce FCI | Sekce 1.2 - Střední honiči (S pracovní zkouškou) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Italský honič je středně velký pes s dlouhým tělem a štíhlými nohami.
Pevné tělo je obdélníkového rámce se silným krkem, protáhlou hlavou s širokýma ušima podél ní a mandlovýma tmavýma očima. Dlouhý trup je zakončený tenkým ocasem.
Honič má krátkou srst po celém těle, drsnou na dotek. Na hlavě chlupy vytváří typickou bradku, což na první pohled může působit rozčepýřeným dojmem.
U italského honiče se připouští černé odstíny s pálením nebo plavé, které mohou doplňovat drobné bílé znaky po těle.
POVAHA
Italský honič je společenským psem, milující svoji rodinu, kterou bedlivě chrání spolu s jejím majetkem.
Díky obezřetnosti vám dá o cizí návštěvě ihned vědět. Jeho velikost a ochranářský pud může občas budit respekt.
Je důležité podotknout, že italský honič je srdcem lovecký pes, ale přesto se stále více pořizuje do rodin s dětmi.
Dokáže být velmi ohleduplný a jemný. Soužití s hlodavci a malými zvířaty by ovšem mohlo být problémové, proto byste lovecké pudy měli vždy usměrňovat.
ZDRAVÍ
Plemeno je robustní a odolné vůči mnoha nemocem. Jelikož má hluboký hrudník, mohla by se u honiče objevit například nechtěná torze žaludku, což je život ohrožující stav. Riziko dokážete minimalizovat například rozdělením krmiva do menších porcí vícekrát za den, namáčením granulí, a především klidovým režimem po nakrmení.
Pejska mohou postihnout i problémy s očima, s ušima a pohybovou soustavou.
PÉČE
Honič není příliš vybaven podsadou, a proto by pro něj celoroční pobyt venku mohl být mnohdy náročný. Potřebuje k tomu kvalitní, teplé a suché zázemí s boudou a přísunem pitné vody. Zároveň je pro italského honiče důležitá rodina, kterou potřebuje vždy nablízku.
Krátká srst potřebuje občasné vyčesání, vykoupání, jinak je údržba honiče stejná jako u každého jiného plemene. Kvalitní strava, pohyb a zkracování drápů byste neměli podceňovat.
Zároveň je důležité pejska kontrolovat a dbát na zdravý chrup.
POHYB
Jako každé jiné lovecké plemeno, tak i italský honič není zrovna líným tvorem, kterému by stačily krátké vycházky na vykonání potřeby.
Nejpřirozenější aktivitou je pro honiče rozhodně lov, stopování a vše spojené s tím. Vyzkoušet ho můžete i při klasických psích sportech, kde pes využije svou hbitost a vytrvalost. Pokud nejste zrovna sportovní nadšenec, váš čtyřnohý parťák se spokojí s dlouhými vycházkami, výlety nebo túrami do hor.
HISTORIE PLEMENE
Historie těchto psů je zahalena v mlze, ale existují různé teorie o původu italského honiče.
Jedna tvrdí, že psi vznikli křížením staroegyptských honičů a chrtů, jejichž potomci byli později dovezeni do Itálie. Existuje mnoho maleb podobných psů pocházejících z doby starého Říma.
Novodobá historie se začíná psát teprve v roce 1886, kdy byl italský honič předveden na výstavě v Miláně. První standard tohoto chlupáče vznikl ještě před 2. světovou válkou, a to v roce 1920. Poté jeho chov upadal, ale díky sdružení chovatelů se plemeno podařilo v průběhu 20. století vzkřísit.
Mimo svou domovinu se s těmito psy takřka nesetkáme.
