Přesný nos
Pachovou stopu sleduje soustředěně a při práci dokáže dlouho udržet pozornost.
Lehký a vytrvalý pes do terénu
Krátká srst a pozorný výraz
Klidný společník s loveckým srdcem
Ušlechtilá stavba a čisté linieIstrijský krátkosrstý honič je středně velké chorvatské plemeno s lehkou, ušlechtilou stavbou těla a výrazným loveckým založením. V terénu pracuje vytrvale, soustředěně a s jistotou, doma však při dostatku pohybu bývá jemným a klidným společníkem. Potřebuje aktivní život, pravidelnou pachovou práci a člověka, který respektuje jeho samostatnost a vede jej trpělivě, důsledně a bez zbytečného nátlaku.
Pachovou stopu sleduje soustředěně a při práci dokáže dlouho udržet pozornost.
Lehká stavba a harmonický krok mu umožňují pracovat i v členitém terénu.
Při dostatku aktivity bývá v rodině klidný, laskavý a příjemně nenápadný.
Při práci se rozhoduje vlastní hlavou, proto potřebuje trpělivý a důsledný výcvik.
Istrijský krátkosrstý honič působí lehce, elegantně a harmonicky, přitom však neztrácí pevnost potřebnou pro dlouhou práci v terénu. Tělo je mírně obdélníkové, hřbet rovný a osvalený, hrudník hluboký a končetiny pevné, pružné a dobře zaúhlené. Pohyb má být plynulý, prostorný a bez známek těžkopádnosti.
Hlava je elegantní a protáhlá, se slabě vyjádřeným stopem, rovným nosním hřbetem a tmavě hnědýma očima s inteligentním výrazem. Středně dlouhé uši jsou tenké, svěšené a přiléhají k hlavě. Krk je silný a osvalený, bez výrazného laloku.
Srst je tvrdá, hustá, lesklá a těsně přiléhající k tělu, zpravidla dlouhá přibližně 1–2 cm. Základní barva je sněhově bílá s jasně ohraničenými oranžovými znaky na hlavě a těle. Oranžová může mít různé odstíny, neměla by však zabírat více než třetinu celkové plochy těla.
Sněhově bílý základ
Jemná hlava a svěšené uši
Krátká, hustá a lesklá srst
Lehký obdélníkový rámecJe živý a temperamentní, nikoli však nervózní nebo bezhlavě divoký. Při správném zaměstnání bývá doma jemný, klidný a oddaný svému člověku. Vůči cizím lidem může být zdrženlivější, ale neměl by působit agresivně ani bázlivě. Jeho silný hlas a lovecký pud jsou přirozenou součástí plemene, se kterou je potřeba počítat už před pořízením štěněte.
Plemeno se pro loveckou práci učí rychle a ochotně, při běžné poslušnosti však může dát přednost vlastnímu rozhodnutí nebo zajímavému pachu. Nejlépe funguje pozitivní vedení, krátké a pestré lekce, kvalitní odměna a jasná pravidla. Hrubý nátlak může citlivějšího psa uzavřít a zbytečně oslabit vzájemnou důvěru.
Včasná socializace pomáhá zvládat městský ruch, kontakt s lidmi i dalšími psy. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty může být kvůli loveckému instinktu složité. Na volno by měl běhat pouze v bezpečném prostředí a s dobře procvičeným přivoláním.



Istrijský krátkosrstý honič vychází ze starého typu východojadranského bílého honiče se znaky. Doklady podobných psů se objevují už na středověkých výtvarných památkách v Dubrovníku, Beramu a Zadaru. Písemný popis istrijského honiče z roku 1719 navíc uvádí, že chov tohoto typu byl známý již před 14. stoletím.
Plemeno se formovalo pro lov zajíců, lišek a divočáků v kamenité krajině Istrie a dalších oblastí dnešního Chorvatska. Ceněna byla jeho vytrvalost, přesný nos, dobře slyšitelný hlas a schopnost pohybovat se v náročném krasovém terénu. První standard krátkosrsté varianty zveřejnila FCI 2. dubna 1955.

Nejlépe se uplatní u aktivního člověka, který mu nabídne pravidelný pohyb v přírodě, stopování a výcvik založený na spolupráci. Vedle fyzické zátěže potřebuje také kontakt s rodinou, dobře procvičené přivolání, bezpečné prostředí a pravidelnou kontrolu uší, tlapek i celého těla po návratu z terénu.