DÁNSKÝ OHAŘ KRÁTKOSRSTÝ

Dánský ohař se těší pevnému zdraví. U větších plemen byste měli dávat pozor především na pohybovou soustavu, která je více zatěžovaná. Dále je potřeba pravidelně kontrolovat uši, do kterých by se mohla dostat nechtěná infekce. Pokud se váš čtyřnohý kamarád nadměrně drbe, je potřeba zajít k veterináři.

Skoro každý pejsek může být chovaný uvnitř, ale pouze pokud mu zajistíte dostatek pohybu přes den. Dánský ohař bude ale nejvíce spokojený na venkově, kde se může volně hýbat po zahradě u domu. Důležitý je pro něj pravidelný kontakt se svou rodinou a majitelem.

Jelikož jsou ohaři krátkosrstí, péče o srst není náročná a pejska stačí kartáčovat, aby se odstranily odumřelé chlupy. Již od štěněte by měla být nastavena rutina formou čištění zubů, zkracování drápů a kontrol u veterináře.

Jakožto lovecké plemeno bude ohař potřebovat zajistit dostatečné fyzické vybití přes den. Je vhodným parťákem i pro méně zkušené chovatele, jelikož velmi rychle pochopí, co po něm chcete. Snadno si osvojí povely, a proto zvládne základní, ale i pokročilý výcvik poslušnosti.

Dále s ním můžete vyzkoušet různé kynologické aktivity jako je canicross, flyball nebo nosework. Důležité je najít takovou aktivitu, která bude bavit vás, ale i vašeho čtyřnohého parťáka.

První zmínky o starodánském ohaři pocházejí z 16. století. Jedná se tedy o plemeno s dlouholetou historií a poměrně jasným původem.

Ohař byl cíleně křížený s místními rasy farmářských psů. vyšlechtěné plemeno bylo poté nazývané ,,Bakův pes“, který vynikal svým jedinečným zbarvením srsti.

Právě pro své lovecké schopnosti byli tito psi oblíbení a cenění, především se využívali k lovu vodního ptactva.

Již bývá zvykem, že počet většiny psích plemen se postupně snížil a jinak tomu nebylo ani u dánského ohaře. Naštěstí se jej podařilo zachránit, ale v dnešní době se stále jedná o málo početnou psí skupinu.