BURGOSKÝ PERDIQUERO

Jakožto většina loveckých plemen, tak i náš burgoský ohař je velmi statným psem, který se dožívá hezkého věku.

Bohužel se u něj mohou objevit potíže s klouby, zejména dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu, která se může vyvinout až v artritidu. Dále se pes může setkat s kataraktou neboli šedým zákalem. 

Péče o burgoského perdiquera je nenáročná a málo nákladná, alespoň co se času týče. Jeho krátká srst umožňuje česání párkrát do týdně, abyste pejska zbavili případných nečistot. Co je ale důležité, je kontrola uší, ve kterých se mohou hromadit bakterie.

Veterinární péče je rozhodně potřeba stejně jako zkracování drápů doma nebo přímo u veterináře.

I přesto, že ohaři vyžadují mnoho pohybu a možnost vybití své energie, stále se jedná o jemné a poslušné psy.

Při lovu jsou vytrvalí a neúnavní pomocníci. Vyčnívají svou naprostou jistotou a skvělými schopnostmi při práci na stopě.

Pokud se lovu zrovna nevěnujete, ohaři uvítají téměř jakoukoliv jinou fyzickou aktivitu. Jsou totiž velmi všestranní, takže pokud se jedná o procházku či běh, budou rádi za obojí.

Zároveň vyžadují mentální stimulaci formou výcviku, který by měl být veden důsledně. 

Burgoský perdiquero pochází z provincie Burgos, která se nachází ve Španělsku a po ní také zdědil své unikátní jméno.

Ohaři byly šlechtění především pro lovecké účely, a to jelenů, koroptví, zajíců nebo králíků. Lidé si jej ale oblíbili i jako společníka, a to pro jeho vyrovnanou a klidnou povahu.

Historie spadá až do 16. století a předpokládá se, že mezi. Jeho předky patří například starošpanělský ohař nebo Pachón Navarro.

Mimo jeho domovinu se s tímto krasavcem spíše nesetkáme.