BULTERIÉR

Bohužel bulteriéři se často setkávají s nepříjemnostmi jako jsou onemocnění ledvin nebo dědičné onemocnění srdce. Dále je u nich častá hluchota, dysplazie kloubů či luxace pately.

Doporučuje se pravidelně sledovat zdravotní stav vašeho chlupatého miláčka a pokud se objeví nějaké odchylky, ihned navštívit veterinárního lékaře.

Péče o srst není u bulteriéra nijak náročná, jelikož se jedná o pejska, který líná pouze málo. Stačí tedy občasně vyčesat jemným kartáčem nebo přejet gumovou žínkou. Časté koupání se vzhledem k citlivosti kůže nedoporučuje a už vůbec ne provádět jej často.

Je potřeba pravidelná zubní hygiena a hlídat, zdali nemá pejsek zubní kámen. Obecně platí, že si pejsek obrousí drápky sám o přirozený povrch, ale je nutné je dodatečně hlídat a udržovat v rozumné délce.

Tato psí rasa rozhodně potřebuje dostatek vybití své fyzické energie formou různých aktivit a her. Vyvarovat byste se měli skokům po tvrdém povrchu, ale procházky a výlety do přírody bulteriéra budou rozhodně bavit.

Často si myslí, že je vůdcem smečky, a tak byste mu jako správný majitelé měli ukázat, že se mýlí. Bulteriér vás musí respektovat a vzhlížet k vám, nikoliv, aby řídil celou domácnost on sám. Z toho důvodu bude vhodnou rasou především pro zkušené a trpělivé chovatelé.

Původ bulteriérů sahá do psích zápasů, kde byli využíváni spolu s buldoky, kteří jsou zároveň jejich předci. Bulteriéři tedy vznikli křížením buldoků s teriéry a také s dalmatiny. Vyvinul se tak ne příliš pohledný pes, ale zato zdědil vytrvalost, sílu a robustní postavu.

Plemeno bylo poprvé oficiálně představené v roce 1862 v Anglii a v roce 1887 vznikl první chovatelský klub.