BAVORSKÝ BARVÁŘ
Výborný lovec, hlídač a člen rodiny, to je bavorský barvář. Pokud přemýšlíte nad pořízením tohoto plemene, rozhodně byste měli promyslet, zda je ve vašich silách dopřát pejskovi dostatečný pohyb a fyzickou aktivitu. Jakožto lovecké plemeno má barvář hojně vyvinutý lovecký pud a výchova nebude zrovna procházka růžovou zahradou.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Německo |
| Hmotnost | |
| Pes | 20 - 30 kg |
| Fena | 17 - 25 kg |
| Výška † | |
| Pes | 47 - 52 cm |
| Fena | 44 - 48 cm |
| Barva | Žíhané, Světle hnědá, Červená, Black-tipped Fawn, Biscuit |
| Průměrný věk | 10 - 12 let |
| Skupina FCI | FCI VI. - Honiči a barváři |
| Sekce FCI | Sekce 2 - Barváři (se zkouškou z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Bavorský barvář je středně velký pes, který má na své tělesné proporce poměrně hluboký hrudník. Jeho postava je atletická s elegantním pohybem.
Hlava je zaopatřena dlouhýma ušima, které barvář nosí svěšené.
Ze světle hnědých očí vyzařuje inteligentní výraz plný bystrosti. Krk je dlouhý, svalnatý a bez volné kůže či laloku.
Záda jsou pevná a rovná, na která navazuje tenký ocas, který se směrem ke špičce o to více zužuje.
Končetiny psa jsou sice štíhlé, ale zato silné a mrštné.
Bavorský barvář má krátkou a přiléhavou srst v barvách žluté, rezavé a červené. Příměs černé je taktéž povolená, a to nejčastěji v podobě černé masky v obličeji.
POVAHA
Bavorský barvář rád vyhledává lidskou společnost, a dokonce ji upřednostňuje před samotou, kterou v lásce zrovna dvakrát nemá.
Spíše než rodinným psem, je plemeno vhodné pro jednoho pána, kterého respektuje a poslouchá. To neznamená, že by se k ostatním členům rodiny choval nepřátelsky či odtažitě.
Malé děti nemá příliš v lásce. Není agresivní, ale nepřekypuje zrovna přílišnou trpělivostí, a ne vždy by překousnul dětské provokování a hrátky.
Díky jeho lovecké minulosti se moc dobře nesnáší ani s dalšími zvířaty. Platí pravidlo, co je malé a rychle se hýbe, bude barvář s největší pravděpodobností lovit.
Plemeno je spíše tiché, ale dokáže být i dobrým hlídačem.
ZDRAVÍ
Průměrný věk barváře se pohybuje okolo 10 až 12 let. Mezi nejčastější nemoci, které mohou pejska potkat, patří rozhodně dysplazie kyčelního kloubu, která se u plemene vyskytuje poměrně často. Dále oční a ušní infekce nebo epilepsie.
PÉČE
Bavorský barvář není žádný ratlík, a tak mu k životu stačí málo. Nejvíce rád bude za kvalitní granule a lidský kontakt s majitelem.
Pro celoroční pobyt venku bude rozhodně potřeba zateplená bouda či kotec.
Venkovní plemena si obrušují drápy většinou sami, a to přirozeně o tvrdý povrch. Srst bude potřeba vyčesávat zpravidla v zimním období, kdy pejsek líná.
Jako správní majitelé byste měli dbát na pravidelné veterinární kontroly a pejskovi také věnovat kvalitní čas.
POHYB
Jedná se stoprocentně o lovecké plemeno, které má instinkt zakořeněný již od přírody. Barvář tedy udělá největší radost zejména nadšenému myslivcovi, kterému bude pomáhat při lovu.
Každý, kdo by si chtěl bavorského barváře pořídit, by měl zvážit, zdali je v jeho schopnostech dopřát pejskovi takovou fyzickou aktivitu, která mu bude stačit. Rozhodně se totiž nejedná o domácího mazlíčka, který by se spokojil s pouhými pětiminutovými vycházkami.
Barvář by měl podstoupit důsledný a trpělivý výcvik stejně jako každé lovecké plemeno. Určitě se nedoporučuje jako první pes pro nezkušené chovatelé. Občas dokáže být dominantní a tvrdohlavý, což vás při výcviku může mnohdy potrápit.
HISTORIE PLEMENE
Bavorský barvář vznikl v Německu, kdy se chovatelé snažili o vyvinutí lehčího plemene, které by mělo schopnost pohybovat se i v hůře přístupném terénu, a tím pádem vznikl bavorský barvář. Jeho úkolem bylo tedy stopování, unavení či polapení již poraněné zvěře a následné přivolání lovce.
Oficiální standard byl sepsaný v roce 1912 a dnes je barvář hojně využíván. Donedávna dokonce pomáhal s naháněním medvědů na Slovensku.
Oficiální klub plemene v ČR
