AMERICKÝ KOKRŠPANĚL
Klidný a vyrovnaný parťák do každé rodiny. Přednost kokršpaněla je především jeho adaptabilita na nové prostředí a situace. Jedná se o klidného společníka k dětem i k dalším zvířecím členům, ale pozor byste si měli dát na jeho lovecké pudy. Jedinci z výstavní linie budou vždy klidnější než ti pracovní.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | USA |
| Hmotnost | |
| Pes | 9 - 12 kg |
| Fena | 9 - 12 kg |
| Výška † | |
| Pes | 37 - 39 cm |
| Fena | 35 - 37 cm |
| Barva | Černá, Trikolor, Bílá a žlutohnědá, Světle hnědá, Stříbrná, Červená, Hnědá |
| Průměrný věk | 10 - 14 let |
| Skupina FCI | FCI VIII. - Slídiči, retrívři a vodní psi |
| Sekce FCI | Sekce 2 - Slídiči (bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Hlava amerického kokršpaněla je mírně odlišná od jeho anglického kolegy.
Jemné rysy zvýrazňuje viditelný stop a nadočnicové oblouky s kulatýma tmavýma očima. Uši jsou dlouhé a svěšené podél hlavy.
Na silný krk navazuje dlouhý hřbet, který plynule přechází v dlouhý ocas, který se nekupíruje, s výjimkou několika zemí.
Kokršpaněl je středně velký pejsek různých barev. Jeho srst je bohatá, dlouhá a hedvábná.
Mezi nejčastější zbarvení patří černé, mahagonové, nebo čokoládové. Povolené je i kombinace s bílou nebo tzv. pálení.
POVAHA
Kokršpanělé jsou skvělými rodinnými psy, zásluhou je jejich láskyplná povaha. Mají tendenci se přizpůsobit novému prostředí i situacím, ale nejdůležitější je pro ně přítomnost svých lidí.
Skvěle vychází s dětmi, jsou tolerantní a trpěliví parťáci, kterým nevadí ani další domácí zvířata.
Vzhledem k jejich loveckému pudu byste si ale měli dávat pozor. Rozhodně se jedná o pejsky, kteří vyžadují pozornost a lásku svého majitele. Samotní jsou velmi nešťastní a rádi vymýšlí lumpárny.
Kokršpaněl nezkazí žádnou legraci a ihned zapadne do chodu domácnosti.
ZDRAVÍ
Kokršpanělé jsou bohužel obecně predisponovaní k různým onemocněním, a to především těm očním. Postihnout je může zelený nebo šedý zákal, luxace čočky nebo atrofie. Díky dlouhým uším se jim mnohdy nevyhnou ani záněty nebo podráždění. V neposlední řadě se mohou setkat s onemocněním pohybového aparátu.
Dobrou zprávou je, že tyto potíže dokáže z velké části ovlivnit majitel správnou péčí a životním stylem.
PÉČE
Pokud máte výstavní ambice, péče o srst vás dokáže značně potrápit. Je potřeba se o ni pečlivě starat, pravidelně vyčesávat, zastřihovat a koupat. Přesto musí zůstat lesklá a hedvábná.
Zánětům v uších zabráníte pravidelným čištěním a kontrolováním po každé procházce. Převislé a dlouhé uši mají totiž tendenci se snadno zapařit.
Americký kokršpaněl dále vyžaduje klasickou péči jako každý jiný pejsek, tudíž kvalitní krmení, lásku a pravidelné veterinární kontroly.
POHYB
Výstavní jedinci jsou určitě klidnější než jejich lovečtí kolegové. Obecně ale platí, že kokršpanělé mají klidnou a vyrovnanou povahu. Pohyb samozřejmě potřebují, ale nejsou hyperaktivní, právě naopak. Kokršpaněl je poměrně flegmatik, který má rád pohodu a klid, a to především v domácnosti. Venku na procházce je akčnější, a to zejména pokud se v něm probudí lovecké pudy.
Výcvik bude snadný už jen díky vysoké inteligenci a bystrosti tohoto čtyřnohého stvoření.
HISTORIE PLEMENE
Americký kokršpaněl pochází z toho anglického, který byl vyvinut jako první. Uplatňoval se především v loveckých kruzích pernaté zvěře, ale později také jako domácí mazlíček.
Americký kokršpaněl se do Ameriky dostal v 17. století. Zpočátku byl považován pouze za variantu anglického, ale v roce 1946 byl uznán jako samostatné plemeno.
Dnes je považován za oblíbeného psa, ale jeho anglický kamarád se těší stále větší popularitě.
