Vytrvalý a houževnatý
Má dostatek energie pro dlouhé trasy, práci na stopě a celodenní pohyb.
Vytrvalý americký honič
Silný lovecký instinkt
Přátelský a veselý
Stvořený pro dlouhé trasyAmerický foxhound je čilý, houževnatý a společenský pes, který byl po generace šlechtěn pro práci ve smečce a dlouhé pronásledování stopy. Ke své rodině bývá přátelský a oddaný, ale rozhodně nejde o nenáročného gaučového společníka. Potřebuje mnoho pohybu, zaměstnání pro nos, bezpečný prostor a důsledný výcvik přivolání, protože lovecký pud může být velmi silný.
Má dostatek energie pro dlouhé trasy, práci na stopě a celodenní pohyb.
Ke své rodině bývá laskavý, společenský a rád se účastní společných aktivit.
S dalšími psy obvykle vychází dobře a jejich společnost přirozeně vyhledává.
Při zachycení stopy se může vzdálit, proto je zásadní přivolání a zabezpečení.
Americký foxhound má elegantní, atletickou konstituci na rovných a dlouhých končetinách. Hlava je poměrně dlouhá, lebka mírně klenutá a velké hnědé nebo lískové oči mají měkký, klidný výraz. Dlouhé, jemné a široké uši jsou nasazené níže a přiléhají k hlavě.
Krk je pevný, ale nepůsobí těžce. Hrudník poskytuje dostatek prostoru pro plíce, hřbet je středně dlouhý, svalnatý a silný. Končetiny jsou dobře osvalené, tlapky pevné a ocas je nasazený výše, nesený v mírném oblouku, nikoli zatočený přes hřbet. Celkově má pes působit aktivně, pružně a vytrvale.
Srst je přiléhavá, tvrdší a dostatečně hustá, aby psa chránila při práci v terénu. Standard připouští různá zbarvení, v praxi je však nejznámější trikolorní kombinace bílé, černé a tříslové. Objevují se také bílohnědí nebo výrazněji skvrnití jedinci.
Bílohnědé zbarvení
Klasická trikolorní kresba
Černé sedlo s pálením
Bílá, černá a tříslováAmerický foxhound bývá přátelský, veselý a dobromyslný. Ke známým lidem si vytváří pevný vztah, rád se zapojuje do rodinného života a nově příchozího často oznámí výrazným hlasem. Není však typickým ostrým hlídačem, protože k lidem zpravidla přistupuje otevřeně a společensky.
Plemeno bylo vyšlechtěno pro samostatnou práci na stopě, a proto může být při výcviku nezávislé a snadno se nechá odvést zajímavým pachem. Nejlépe reaguje na trpělivý, pozitivní a pestrý výcvik. Krátké lekce, pachové hry a odměny fungují lépe než tvrdé zacházení nebo dlouhé mechanické opakování.
S dalšími psy obvykle vychází velmi dobře, protože práce ve smečce je mu přirozená. U drobných zvířat je nutná opatrnost a včasná socializace. Spolehlivé přivolání, bezpečné vodítko a kvalitně oplocený pozemek jsou důležité vždy, když by pes mohl zachytit zvěř nebo jinou lákavou stopu.



Historie amerického foxhounda úzce souvisí s evropskými honiči, které osadníci přiváželi do Severní Ameriky. Angličtí foxhoundi byli postupně kříženi s dalšími loveckými psy pocházejícími mimo jiné z Francie a Irska. Cílem byl lehčí, rychlý a vytrvalý honič schopný pracovat v rozsáhlé americké krajině.
Plemeno se výrazně spojilo s tradicí lovu lišek a se starými virginskými statky. Po generace pracovalo ve smečkách, kde se cenil výborný čich, hlasitost na stopě, vytrvalost a schopnost samostatně sledovat zvěř. Dnes je americký foxhound mimo Spojené státy poměrně vzácný a kromě loveckého využití se uplatňuje jako aktivní společník pro zkušené a sportovně založené majitele.

Nejlépe prospívá u aktivního a zkušeného majitele, který mu nabídne pravidelné výlety, stopování a dostatek kontaktu s lidmi i dalšími psy. Důležité je důsledně trénovat přivolání, používat bezpečné jištění v otevřené krajině, pečlivě zabezpečit pozemek a pravidelně kontrolovat dlouhé svěšené uši.