RUSKÁ BAREVNÁ BOLONKA

Bolonky mají víceméně dobrý zdravotní stav, ale bohužel jako u většiny pejsků, nikdy ne stoprocentní.

Objevit se u nich mohou problémy s očima či pohybovou soustavou. Všem znalým pejskařům je známá především luxace pately nebo dysplazie kloubů.

Bolonka se může setkat dokonce s různými alergiemi, jejichž příčiny je nutné eliminovat nebo alespoň minimalizovat.

Ruská barevná bolonka má sice bohatou podsadu a huňatou srst, ale venkovní pejsek z ní nikdy nebude. Je to společenská duše, která lidi kolem sebe jednoduše potřebuje. Vhodný domov pro ni bude především v bytě nebo v domě, kde může mít i volný přístup na zahradu.

Péče o hedvábnou srst bude hrát velkou roli v životě vašeho domácího mazlíčka. Je potřeba se o ni pravidelně starat a vyčesávat, případně trimovat.

Důležitá bude i péče o chrup, oči, uši a dle potřeby zkracovat bolonce drápky. 

Takto malým pejskům jako je ruská barevná bolonka přesně vyhovují klasické psí sporty. Mezi ně můžeme zahrnout agility, flyball či dogdancing, kde uplatní svou mrštnost a rychlost.

Bolonky jsou inteligentní, bystré a dobře ovladatelné, proto budou vyhovovat i začátečníkům. Socializace by měla probíhat již od útlého věku a postupně byste měli navazovat na klasický výcvik a výchovu vašeho mazlíčka.

Již název napovídá, že plemeno má kořeny v Rusku, kde se začalo formovat v průběhu 20. století. Některé zdroje ale uvádí, že se bolonka objevila již v 19. nebo dokonce v 18. století.

Tito chlupáči sloužili jako společníci u bohatých lidí a šlechty, kde vyplňovaly osamocené chvilky.

Na vzniku plemene se podílelo několik plemen, ke kterým patří například bišonek, boloňský psík, ale také lhasa apso, shih-tzu nebo pekingský palácovitý psík.

Uznání od FCI se bolonce dostalo roku 1966 a na naše území se první jedinec dostal až roku 2003. I přestože se sjednotily standardy i název plemene, u nás se stále používá označení barevný boloňský psík.