JIHORUSKÝ OVČÁK
Strážný pes, který navzdory svému mohutnému tělu dokáže uběhnout nespočet kilometrů. Původně pastevecký pes, který svou službu stále najde v pasení stáda, ale čím dál tím více ho spatříme jako rodinného psa u domu na zahradě, kde pečlivě hlídá své teritorium.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Rusko |
| Hmotnost | |
| Pes | 30 - 50 kg |
| Fena | 30 - 50 kg |
| Výška † | |
| Pes | 64 - 70 cm |
| Fena | 60 - 66 cm |
| Barva | Bílý, Šedá, Gray & White, Deadgrass, White & Yellow |
| Průměrný věk | 12 - 14 let |
| Skupina FCI | FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi |
| Sekce FCI | Sekce 1 - Ovčáci (bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Jihoruský ovčák má bohatou hřívu, která pokrývá celé jeho těle včetně obličeje, ale chlupy by neměly zakrývat oči. Jedná se o velké plemeno s bílou, nažloutlou či plavou barvou s nádechem do šedého tónu.
Na menší klínovité hlavě s mírným, skoro až nezřetelným stopem, najdeme hnědé oči mandlovitého tvaru.
Dále pak trojúhelníkové uši, které jsou nízko nasazené, a ne moc velké. Na krátký a dobře osvalený krk se pojí široký hřbet. Tělo jihoruského ovčáka je zakončené dlouhým a silně osrstěným ocasem spolu s pevnými a krátkými končetinami.
POVAHA
Jihoruský ovčák je velmi inteligentní, sebevědomý a mnohdy i dominantní pes.
Dokáže být skvělým hlídačem. Je to pes jednoho pána i když celou svou lidskou rodinu miluje a je jí oddaně věrný.
Vychází dobře s dětmi, ale rozhodně by neměly být vaše ratolesti se psem nechány bez dozoru, přece jen se jedná o mohutné plemeno, které rozhodně z tahání ocasu a hrabání do čumáku nebude nadšené.
Ovčáci špatně snáší změnu majitele. S ostatními zvířaty a psy dobře vychází, ale za předpokladu včasné a správné socializace.
ZDRAVÍ
Začneme tím, jak moc důležitá je strava u psa. Pravidelná a kvalitní krmná dávka úměrná věku, hmotnosti a aktivitě psa je nezbytná. Po ní by měl následovat minimálně hodinu až dvě klidový režim, aby se tak předešlo torzi a dilataci žaludku, což je ohrožující stav každého psa.
Jak už bývá zvykem, velká plemena trpí zejména na dysplazii, a proto se také doporučuje podávání kvalitní kloubní výživy. Jihoruští ovčáci mohou být také náchylní na různé infekce. Další geneticky podmíněné nemoci či vážné nemoci nebyly u tohoto plemene zaznamenány.
PÉČE
Jihoruský ovčák je od přírody venkovním psem, který zvládá náročné a extrémní počasí a hodí se do všech možných oblastí.
K celoročnímu pobytu venku byl již předurčený spolu s jeho bohatou výbavou ve formě silného osrstění. Když už jsme u srsti, ta se musí pravidelné vyčesávat, a to zejména v zimním období, kdy pes líná.
Předejdete tak nechtěnému cuchání až plstnatění. Kontrola těla a samotné srsti je taktéž důležitá. Tuto rutinu, spolu se zastřiháváním drápků, byste měli praktikovat již od štěněte, aby si pejsek včas navyknul a v dospělosti se nebránil.
POHYB
Pokud pes nemá možnost denního hlídání či pasení, bude potřeba s ním chodit na dlouhé a pravidelné procházky. Jihoruský ovčák se hodí zejména k práci s ovcemi, denně dokáže naběhat až 60 km.
Klasické kynologické sporty pro něj nejsou až tak vhodné, a to kvůli jeho mohutné stavbě těla a těžkým kostem. Využijete ho také pro záchranařinu.
Ovčák se nehodí pro začátečníka, ale naopak, pro zkušeného chovatele, který si dokáže poradit s jeho výchovou. Mnohdy se může stát, že se pes bude snažit být dominantnější a o krok napřed před vámi.
HISTORIE PLEMENE
Plemeno jihoruského ovčáka vzniklo, překvapivě, na území Ruska, a to již v 18. století. Původně samozřejmě sloužil jako pastevecký pes a obranář před vlky.
Postupem času se ale ukázalo, že ovčák svou funkci neplní až tak dobře, a tak se začali křížit ovčáky kavkazského typu a dalšími plemeny, aby se tak mohl zdokonalit. Skutečný chov plemene započal až roku 1898 na území Krymu a pozemcích ruského barona.
Ovčák postupně sloužil i jako služební pes pro potřeby ruské armády. Jeho první a oficiální standard vznikl v roce 1983
