GORDONSETR

Tito psi jsou obecně zdraví a pyšní se svou dobrou genetikou. Přesto se díky své stavbě těla mohou setkat s dysplazií kyčelního kloubu nebo život ohrožujícím stavem s názvem torze žaludku.

Co se nemocí očí týká, gordonsetři jsou náchylní na progresivní retinální atrofii nebo šedý zákal.

Pejskovi bude vyhovovat oplocená zahrada, ale i přesto potřebuje lidský kontakt se svým majitelem.

Kvalitní strava spojená s péčí o srst by měla být samozřejmostí. Jednou za čas je nutné částečné stříhání chlupů a také drápů, jinak by si pejsek mohl ublížit.

Praktikovat byste měli i dentální hygienu a čištění uší.

Gordonsetři jsou aktivní parťáci na veškerý pohyb. Jejich lovecký pud byste ale neměli podceňovat a mít při sobě vždy vodítko nebo psa přímo na stopovačce.

Rozhodně mají rádi dlouhé vycházky, běh nebo samotný lov.

Při výcviku je potřeba pevná ruka, ale pozitivní a trpělivý přístup.

Historie tohoto krasavce sahá již do 18. století na území Skotska, kde se předchůdci gordonsetra vyskytovali ještě dříve.

Plemeno se vyskytovalo u královské šlechty a vzniklo křížením anglického setra a černé kolie. Později se využívalo i křížení s bloodhoundem a některé zdroje uvádí i s rotvajlerem.

Oficiální uznání plemene se dostavilo až roku 1884 a do Ameriky byli přivezeni ještě dříve, v roce 1842.

U nás je gordonsetr využívaný jako služební pes nebo aktivní společník.