FRANCOUZKÝ OHAŘ KRÁTKOSRSTÝ PYRENEJSKÝ

Díky tomu, že celkově ohaři nebyli přehnaně šlechtění, zachovali si svou přirozenou konstituci a kondici. Obecně tedy netrpí závažnými dědičnými problémy, ale nějaké potíže se u nich přece jen objevit mohou. 

Jedná se například o problémy s kyčelními klouby, infekce uší nebo různá poranění, ke kterým může ohař přijít při hrátkách nebo při lovení zvěře.

Francouzský ohař pyrenejský je odolný a zdravý pes, který může přebývat i na zahradě. Vyhovovat mu bude rozhodně venkov nebo menší vesnice. Zařídit byste mu měli kvalitní zateplenou boudu a nepřetržitý přísun vody. Důležitý je pro něj i každodenní kontakt se svými lidmi.

Ohař není náročný na péči, alespoň, co se srsti týče. Postačí ho párkrát týdně přejet měkkým kartáčem nebo gumovou rukavicí, aby se odstranily staré chlupy a nečistoty.

Dále je nutné kontrolovat celkový zdravotní stav, zdravý chrup, pravidelně čistit uši a dodržovat veterinární prohlídky.

Ohaři rozhodně nejsou klasickými mazlíčky, kteří by se neustále povalovali na pohovce u filmu. Naopak potřebují dostatek fyzické, ale i té mentální stimulace.

Při lovu jsou velmi vytrvalí, odhodlaní a kdykoliv připraveni do akce. Pokud se zrovna neplánujete věnovat loveckému výcviku, můžete zkusit nosework, poslušnost nebo dokonce agility.

Vždy můžete zůstat u klasických, ale dlouhých procházek do přírody.

Francouzský pyrenejský ohař patří mezi nejstarší evropská plemena vůbec. Jeho původ sahá až do středověku, kdy se v původní zemi začal křížit s dováženými psy z Pyrenejí a Gaskoňska.

Cílem chovatelů bylo vyšlechtit psa, jehož silné stránky budou zahrnovat vytrvalost, sílu a odhodlání. A také se povedlo. Ohaři dokázali zdolávat náročný a rozmanitý terén a byli velmi přizpůsobiví.

Díky své povaze si ohař získal oblibu nejen ve své domovině, ale postupně se rozšířil do dalších evropských zemích.