FINSKÝ HONIČ

Původ finského honiče sahá do tvrdých severských podmínek, a proto se jedná o zdravého a odolného psa, který netrpí častými nemocemi. Dožívá se až 14 let věku za předpokladu výborné péče a pohybu. 

Důležité je sledovat především stav kyčlí, jelikož větší plemena jsou více náchylná k dysplaziím.

Vzhledem k původu finského honiče je ideálním prostředím především venkov a pobyt na zahradě. Pes může být chovaný i vevnitř, ale pouze za předpokladu, že mu bude dopřáno dostatek fyzického vybití. 

Krátká srst nevyžaduje příliš péče a stačí jednou týdně vykartáčovat a zkontrolovat. V době línání je samozřejmě vhodné kartáčování zintenzivnit, abyste pejska zbavily starých chlupů. 

Kontrola uší a očí je nezbytně nutná vzhledem k tomu, že se jedná o loveckého psa, který tráví velké množství času v přírodě. 

Krátké procházky po městě vašemu čtyřnohému parťákovi rozhodně stačit nebudou. Finský honič má rád pobyt v přírodě a dlouhé procházky nebo běh. Jedná se o energické plemeno, které vedle sebe potřebuje aktivního pána, který mu zajistí dostatečnou aktivitu. Mimo lovecký výcvik můžete se svým chlupáčem provozovat další psí sporty jako je canicross nebo mantrailling. 

Finský honič je inteligentní a učenlivé plemeno, zároveň se ale jedná o samostatného psa. Výcvik by měl být vedený pozitivní metodou a s notnou dávkou trpělivostí.

Na přelomu 19. a 20. století vzniklo ve Finsku plemeno s cílem, vyšlechtit výkonného a vytrvalého psa pro lov zajíců a lišek. Pes musel být zároveň odolný vůči náročnému a chladnému prostředí. Chovatelé ke křížení využili různé evropské honiče, mezi ně patřili například švýcarští a němečtí, a nakonec tak vznikl pes s vynikajícím čichem a schopností pracovat v hlubokém sněhu. 

Plemeno bylo oficiálně uznané v roce 1932 a stalo se tak národním plemenem Finska. Mimo Skandinávii není finský honič příliš rozšířený.