CEJLONSKÁ KOČKA

Cejlonské kočky si zachovaly svou přirozenost a nejsou přešlechtěné. To z nich činí zdravé a vitální jedince, kteří se dožívají vysokého věku a netrpí genetickými nemocemi.

Přesto je důležité dbát na jejich péči a kvalitní stravu, která se na zdraví velmi podílí.

Mnoho majitelů bude mít radost především z její nenáročnosti a minimální údržby co se samotné péče týče.

Lesk srsti podpoříte občasným vyčesáváním, kterým se taktéž zbavíte starých chlupů, nebo přídavkem lososového oleje do krmení. Dále je potřeba pravidelná kontrola zubů, očí a uší a dle potřeby zastřihnout drápky.

Z důvodu její velikosti byste na cejlonku měli dávat pozor, lehce se stane, že ji přehlédnete a bum, malér je na střeše.

Cejlonky jsou především noční tvorové a přes den jsou spíše klidnější a méně aktivní. To nic nemění na tom, že se jedná o veselé a hravé plemeno, které musí vybít svou přebytečnou energii.

I přesto, že jsou cejlonské kočky samostatné a často se tak dokážou zabavit naprosto samy, budou rádi za společnost majitele, který s nimi bude trávit čas a utužovat tím i jejich vztah.

Ráda skáče na vyvýšená místa, šplhá, zkoumá a pozoruje okolí, a proto ocení různé tunely, prolézačky a interaktivní hračky. Především se jí budou líbit lízací podložky či hry s pamlskem.

Cejlonská kočka je raritním plemenem původem ze Srí Lanky, odkud také nese své jméno ,,cejlon“.

Jedná se o plemeno, které se do Evropy dostalo ve 20. století, a vzniklo bez výrazného lidského zásahu. Svůj přirozený a orientální vzhled si kočičí rasa zachovala dodnes.

Do Evropy se cejlonské kočky dostaly díky italskému veterinářovi, který chtěl plemeno nadále rozvíjet. A tak se mu také povedlo, protože rasa se dočkala uznání v roce 1988 organizací FIFe.

Dodnes je ale málo rozšířené a chová se spíše v menších chovatelských stanicích převážně v Evropě.