JAKUTSKÁ LAJKA

JAKUTSKÁ LAJKA

Seznamte se s nespoutanou severskou duší, která potřebuje mnoho pohybu ke štěstí. 

Jakutská lajka vás oslní svým krásným vzhledem a nekonečnou vytrvalostí. Plemeno bylo vyšlechtěné k tahání nákladu na dlouhé vzdálenosti a pobytu v mrazivých podmínkách.

JAKUTSKÁ LAJKA

ZÁKLADNÍ INFORMACE

 

Země původu  Rusko
Hmotnost 
Pes 22 - 30 kg
Fena 17 - 25 kg
Výška † 
Pes 55 - 59 cm
Fena 53 - 57 cm
Barva    Bílá & Černá, Bílá & Hnědá, Trikolor
Průměrný věk 15 - 17 let
Skupina FCI  FCI V. - Špicové a plemena primitivní
Sekce FCI  Sekce 1 - Severští sáňoví psi (se zkouškou z výkonu)
FCI  Standard

 

VZHLED

Jakutská lajka spadá do plemen středního vzrůstu a často je svými rysy přirovnávaná k sibiřskému huskymu. Pes má vysoké čelo a oči mandlového typu, které mohou být hnědé, modré či kombinací těchto barev. Lajka má černou či hnědou nosní houbu s širokými nozdrami. 

Toto plemeno má krásnou a bohatou srst s velmi dobře vyvinutou podsadou. Lajka má rozložení barev srsti, které v mnoha případech může připomínat i border kolii. Zbarvení musí být vždy v kombinaci bílé barvy, nejčastěji můžeme spatřit černobílou variantu. 

Povolené je také čistě bílá srst. U jakutky je velmi viditelný pohlavní dimorfismus. Feny jsou menší a o něco hubenější než psi, které poznáme již na první pohled. 

POVAHA

Jakutská lajka určitě není psem pro lenochy a nerváky. Jedná se o hravé a zvídavé plemeno, které velmi dobře pracuje ve smečkách. Neobejde se bez práce a chce těšit svého pána. 

K rodině majitele a dětem je jakutka velmi přátelská a loajální, k cizím může být ale odtažitá a nedůvěřivá. Nově příchozí hlásí svým intenzivní štěkotem, ale nemá sklony k uštěkanosti. 

Je důležité zmínit, že povahově se opravdu nejedná o border kolii, která udělá vše, co vám na očích vidí. Jakutské lajky jsou prostě své, a ne každému budoucímu majiteli taková povaha sedne.

ZDRAVÍ

Jakutka je plemeno vyšlechtěné v nepříznivých podmínkách, tudíž nachladnutí jako takové u ní rozhodně nehrozí. Bohužel jsou zde stále některé problémy, kterým se nedá zabránit u žádných z vašich čtyřnohých kamarádů. 

Jedná se například o nemoc pohybového aparátu, a to konkrétně o potíže s kyčlemi. Dále se může objevit problém s hluchotou či s očima. Psi z chovatelských stanic jsou pravidelně vyšetřováni speciálním testem, díky kterému se zjistí, zda pes slyší na obě uši. Celkově se jakutské lajky dožívají až 17 let.

PÉČE

Jakutská lajka je velmi nenáročná, co se týče péče o srst. Rozhodně není potřeba ji vyčesávat každý den a už vůbec ne koupat. Srst lajek je totiž samočistící, když se tedy ušpiní, tak špína z ní sama odpadá. 

Další výhodou je fakt, že nezapáchá typickým psím pachem. Za co bude váš pes vděčný je určitě dostatek volného pohybu a kontakt s majitelem. Nemusíte s ní chodit každý den běhat maraton, ale za vydatnou procházkou jí určitě přidáte na štěstí.

POHYB

Jakutky v sobě mají hluboko zakořeněnou aktivitu spojenou s taháním těžkého nákladu. Jedná se tedy o plemeno, které se nevyznačuje až tak rychlostí, ale spíše vytrvalostí. Proto bude rozhodně vhodná na různé psí sporty, kde se bude moc pořádně vyblbnout. Můžete zkusit třeba canicross, scooterjöring, bikerjöring, mushing, ale třeba i pulling. 

Naopak na běhy určené na krátké vzdálenosti se určitě nehodí. Dalšími psími sporty jsou rozhodně agility a dogdancing. S lajkou můžete dokonce zkusit i některé povely poslušnosti. 

Jakutské lajky dokážou být velmi tvrdohlavé a s tím jde i ruku v ruce jejich důležitý výcvik. Lajky se rády učí, s pomocí dobrůtek bude váš pes umět spoustu nových triků a povelů. Nekonečné opakování a přehnaný dril by akorát způsobil ránu na její citlivé duši.

HISTORIE PLEMENE

První zmínky o jakutské lajce sahají do roku 1635. Předci dnešní jakutské lajky byli chovaní domorodci ze severovýchodního Ruska. Jakutky byly využívány zejména k tahání saní s těžkým nákladem, k pasení stáda sobů a občas působily i jako hlídači domu. 

Ve smečce dokázaly utáhnout až 500 kilogramů nákladu. Zřídkakdy se tito psi využívali k lovu drobnější zvěře. Průzkumníci a cestovatelé lajce často dávali různé názvy, proto ji v historických spisech nenajdete jako lajku jakutskou, ale omonolonskou či alazevskou a existuje mnoho dalších názvů. 

První standard byl vydán až v roce 2004.

JAKUTSKÁ LAJKA

𝓐𝓷𝓽𝓸𝓷𝓲𝓮 𝓙.

Autorka článku
 
Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz