TURECKÁ ANGORA

Někteří jedinci angorských koček trpí neurologickou poruchou zvanou autozomálně recesivní ataxie, která se projevuje nekoordinací a bohužel je smrtelná. Příčina této nemoci není zcela jasná, ale se správnou péčí, veterinárními prohlídkami a kvalitní stravou se angory mohou dožít vysokého věku.

V pozdějším věku se váš chlupatý kamarád může setkat s hluchotou či pouze nedoslýchavosti.

Jak to u koček bývá zvykem, je potřeba především pravidelné česání, a to minimálně párkrát do týdne, abyste srst udrželi hebkou a jemnou.

Určitě se jedná o kočku domácí už jen z toho důvodu, jak moc visí na svém pánovi a miluje kontakt s lidmi. Pokud budete angoru nechávat často o samotě, nadšená určitě nebude a měli byste jí proto pořídit kamarádku.

Péči o chrup, čištění uší a zastřihávání drápů byste neměli opomíjet.

Angora je velmi hravá kočka, která se ráda předvádí a jde jí to opravdu dobře! Potřebuje dostatek prostoru a za prolézačky a kočičí hračky bude taktéž ráda.

Většina jedinců rádo aportuje, a dokonce se naučí chodit i na vodítku. Angory jsou totiž velmi inteligentní a rády se učí novým věcem.

Historie těchto koček je velmi dlouhá, ale obecné zmínky spadají až do 15. století, kdy se první jedinci objevili právě v hlavním městě Turecka odkud tato kráska nese svůj název.

Ojedinělý vzhled angory s dlouhou srstí a elegantní postavou přitahoval pozornost a rasa se tak rozšířila až do Evropy.  

V roce 1973 byly uznané bílé varianty tohoto plemene a v roce 1978 se barevná škála rozšířila.