PYRENEJSKÝ MASTIN

Jelikož se jedná o velkého obra, trpí především na kosti a klouby. Také patří do ohrožených druhů, které může potkat torze žaludku, život ohrožující stav. Vyvarujete se tomu například klidovým režimem po krmení, a to alespoň na 2 hodiny.

Na druhou stranu jsou mastinové odolní psi vůči počasí, a tak je jen tak něco neskolí.

Už jen díky velikosti mastinů, kteří leccos snesou, se jedná o venkovní plemeno, nikoliv mazlíčky do městského bytu, kde nebudou mít dostatek prostoru.

Jejich huňatý kožich je sice chrání před nepříznivým počasím, ale také se musí pravidelně česat, a to zejména v zimních měsících, kdy pejsek ztrácí hodně chlupů.

Mezi další péči patří zkracování drápů, kontroly u veterináře, dentální hygiena a kvalitní krmení. Také se doporučuje přidávat do krmení kloubní výživu již odmala.

Jak většina robustních plemen, tak i pyrenejský mastin nevyžaduje příliš pohybu. Na kynologické sporty jako jsou agility, dog dancing či nějaké akrobatické triky, se pes rozhodně nehodí. Jeho stavba těla je těžká a skoky po tvrdém povrchu mu vůbec nedělají dobře.

Běh u kola by pro mastina byl vhodnější aktivitou, ale většinou stejně jen chodí po zahradě a hlídá si svůj pozemek.

Ovšem výcvik je mnohdy velkým oříškem. Sice se jedná o inteligentního a chytrého psa, ale svou chytrost často může využít k tvrdohlavosti. Když se k tomu přidá i jeho velikost, chce to opravdu zkušeného cvičitele.

Pyrenejský mastin má úzce spjatou historii se španělským mastinem. Jejich předci byli přivezeni na Iberský poloostrov a pomáhali především pastýřům. Sháněli stádo, ale také sloužili jako vynikající hlídači.

Později byli mastinové rozděleny na dvě varianty, a to na španělského mastina, který měl krátkou a jednobarevnou srst, a dlouhosrstého strakatého mastina, kterého známe dnes právě jako pyrenejského.

V dnešní době je plemeno stále málo známé, ale spousta chovatelů, u kterých si mastin získal oblibu, se nyní snaží o jeho zachování.