Neúnavný stopař
Pachovou stopu sleduje soustředěně a dokáže dlouho pracovat v různorodém terénu.
Lehký, pružný a vytrvalý pohyb
Pevná stavba a ušlechtilé linie
Dlouhá hlava a pozorný výraz
Silný čich a lovecké soustředěníItalský honič, přesněji krátkosrstý italský segugio, je středně velký lovecký pes s lehkou, pevnou stavbou a mimořádnou chutí sledovat pachovou stopu. V terénu pracuje vytrvale, rychle a samostatně, doma však může působit klidně a jemně. Nejlépe se cítí po boku aktivního člověka, který mu nabídne dlouhé výpravy, pachové úkoly, citlivý výcvik a pravidelný kontakt s rodinou.
Pachovou stopu sleduje soustředěně a dokáže dlouho pracovat v různorodém terénu.
Na klidné a spravedlivé vedení reaguje lépe než na tvrdost nebo zbytečný nátlak.
Při lovu se umí rozhodovat sám, v běžném životě proto vyžaduje jasná pravidla.
Při práci používá zvučný, melodický hlas, který patří k typickým znakům plemene.
Italský honič působí suchým, atletickým a vyváženým dojmem. Tělo zapadá do čtvercového rámce, kostra je dobře vyvinutá a svalstvo pevné, avšak bez těžkopádnosti. Hluboký hrudník dosahuje k loktům, hřbet je rovný a končetiny dlouhé, suché a připravené na vytrvalý pohyb.
Hlava je protáhlá a štíhlá, s jen mírně vyznačeným stopem. Horní linie čenichu je lehce klenutá a vytváří typický římský profil. Velké mandlové oči mají tmavě okrovou barvu a měkký výraz. Nápadné uši jsou široké, dlouhé, svěšené a nesené vpřed.
Srst je po celém těle krátká, hustá, přiléhavá a hladká. Povolené je jednobarevné plavé zbarvení v různých odstínech od sytě rezavé po světlejší plavou a také černé s pálením. Bílé znaky se mohou objevit v omezené míře, neměly by však převládat.
Plavé zbarvení v teplých odstínech
Černá s přesně rozmístěným pálením
Dlouhá hlava a široké svěšené uši
Jemný výraz a lehce klenutý čenichItalský honič je vytrvalý a zapálený pracovní pes, ale jeho povaha nebývá bezhlavě divoká. Při správném vytížení se doma dokáže zklidnit a ke své rodině bývá citlivý, oddaný a vnímavý. K cizím lidem může přistupovat zdrženlivěji a obvykle nepatří mezi přehnaně společenská plemena.
Je inteligentní a učenlivý, avšak silný lovecký instinkt mu často napovídá vlastní řešení. Výcvik by měl být krátký, pestrý a odměňující. Dobře fungují pachové úkoly, hledání a práce, při níž má pes možnost použít nos i samostatné rozhodování.
Včasná socializace je důležitá pro soužití s lidmi, psy a městským prostředím. Kvůli loveckému pudu může být komplikovaný vztah s kočkami, hlodavci a dalšími drobnými zvířaty. Přivolání je nutné budovat trpělivě a v rizikovém prostředí využívat dlouhé vodítko.



Kořeny italského segugia sahají hluboko do starověku. Podle tradičního výkladu navazuje na primitivní honiče známé ze starého Egypta, kteří se prostřednictvím fénických obchodníků dostali podél pobřeží Středozemního moře až do Itálie. Podobně stavění psi se objevují na starověkých vyobrazeních i pozdějších italských uměleckých dílech.
Po staletí se plemeno využívalo k práci na pachové stopě, zejména při lovu zajíců a divočáků. Jeho tělesné proporce, dlouhé svěšené uši a typická lehká stavba se měnily jen málo. FCI dnes vede krátkosrstého italského segugia jako samostatné plemeno s pracovním využitím ve skupině honičů.

Nejlépe se uplatní u aktivního majitele, který mu nabídne pravidelné výpravy do přírody, smysluplný výcvik a dostatek čichových podnětů. Vedle pohybu potřebuje citlivé vedení, bezpečně zvládnuté přivolání, kontrolu dlouhých uší a teplé domácí zázemí. Při respektování jeho lovecké povahy dokáže být vytrvalým parťákem venku a klidným společníkem doma.