Vytrvalý pracant
Dokáže dlouho pracovat v náročném terénu a dobře snáší nepříznivé počasí.
Odolný honič do náročného terénu
Výrazný vous a huňaté obočí
Pevná a vytrvalá stavba těla
Energický pohyb a pracovní nasazeníIstrijský hrubosrstý honič je středně velké chorvatské plemeno vyšlechtěné pro práci v kamenitém, kopcovitém a obtížně prostupném terénu. Vyniká silným čichem, vytrvalostí a odvahou při sledování zvěře. Ke svému majiteli bývá oddaný a doma může působit klidně, stále však zůstává pracovním psem, který potřebuje dostatek pohybu, pachové práce a jasně nastavená pravidla.
Dokáže dlouho pracovat v náročném terénu a dobře snáší nepříznivé počasí.
Pachovou stopu sleduje soustředěně a s přirozenou loveckou vášní.
Při práci se rozhoduje sám, proto potřebuje trpělivý a důsledný výcvik.
K majiteli si vytváří pevný vztah a při správném vedení je vyrovnaným společníkem.
Istrijský hrubosrstý honič působí pevně, odolně a funkčně. Jeho tělo je obdélníkové, tedy zřetelně delší než výška v kohoutku, přitom však zůstává harmonické a pohyblivé. Hřbet je silný a rovný, hrudník hluboký a končetiny pevné, připravené na dlouhou práci v kamenitém nebo kopcovitém terénu.
Hlava je dobře proporčně vyvážená, s mírně vyjádřeným stopem a silným, nepříliš špičatým čenichem. Na tlamě vytváří srst hustý knír a vous, nad tmavě hnědýma očima výrazné huňaté obočí. Středně dlouhé uši jsou svěšené, trojúhelníkové a zakončené zaoblenou špičkou.
Krycí srst je tvrdá, drátovitá, lehce zvlněná a přibližně 5–8 cm dlouhá. Pod ní se nachází kratší a hustá podsada, která bývá výraznější v zimě. Základní barva je sněhově bílá s jasně oddělenými oranžovými znaky na hlavě a těle. Oranžová nesmí převládat nad bílým základem.
Sněhově bílý základ
Vous, knír a výrazné obočí
Obdélníkový a pevný rámec
Jasně oddělené oranžové znakyZa pracovním, někdy až přísně působícím výrazem se skrývá vyrovnaný a oddaný pes. Ke svému majiteli bývá loajální a při dostatku aktivity dokáže doma odpočívat klidně. Nejde však o bezstarostného společenského psa pro každého – silný lovecký pud, samostatnost a hlasitý projev jsou vlastnosti, se kterými musí budoucí majitel počítat.
Plemeno je inteligentní a loveckou práci se učí rychle, při běžném výcviku ale může zkoušet vlastní řešení. Nejlépe reaguje na klidného, důsledného člověka, který používá jasná pravidla, odměny a smysluplné úkoly. Tvrdé zacházení obvykle vede spíše k nedůvěře než ke spolupráci.
Včasná socializace pomáhá zvládat kontakt s lidmi, psy i rušným prostředím. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty může být kvůli loveckému instinktu náročné. Na volno by měl běhat jen tam, kde je bezpečné prostředí a dobře zvládnuté přivolání.



Istrijský hrubosrstý honič pochází z chorvatské části východního Jadranu. Jeho předkové patřili k místním bílým honičům se znaky, kteří po staletí pracovali v horských oblastech, na kamenitých svazích a v husté vegetaci. Tvrdá srst s podsadou se vyvinula jako praktická ochrana před chladem a nepříznivými podmínkami.
Nejstarší písemný popis hrubosrstého istrijského honiče pochází z roku 1719, přičemž tehdejší pramen uvádí, že chov tohoto typu psů byl znám už před 14. stoletím. Plemeno sloužilo především při lovu zajíců, lišek a divočáků a využívalo se také na barvě. První standard zveřejnila FCI v roce 1955 a zemí původu je dnes oficiálně Chorvatsko.

Nejlépe se uplatní u aktivního člověka, který respektuje jeho lovecké založení a nabídne mu pravidelný pobyt v přírodě, stopování a smysluplný výcvik. Vedle fyzické zátěže potřebuje také kontakt s rodinou, bezpečně zvládnuté přivolání, péči o hrubou srst a pravidelnou kontrolu uší i tlapek po návratu z terénu.