Klidný a tichý
V domácnosti bývá vyrovnaný a nepůsobí přehnaně hlučně, přesto pozorně sleduje dění kolem sebe.
Dynamický a pružný pohyb
Elegantní a harmonická stavba
Ušlechtilý profil a velké uši
Ostražitý a oddaný společníkMexický naháč neboli xoloitzcuintle je starobylé přírodní plemeno pocházející z Mexika. Vyskytuje se ve třech velikostech a ve dvou varietách – bezsrsté a osrstěné. Ke své rodině bývá velmi věrný a citlivý, doma působí klidně, ale zároveň je pozorným hlídačem. Potřebuje pravidelný pohyb, laskavou a důslednou výchovu, včasnou socializaci a u bezsrsté variety také promyšlenou péči o kůži a chrup.
V domácnosti bývá vyrovnaný a nepůsobí přehnaně hlučně, přesto pozorně sleduje dění kolem sebe.
Ke svým lidem si vytváří hlubokou vazbu, rád je doprovází a dlouhé odloučení může snášet obtížně.
Vůči neznámým lidem může být zdrženlivý, proto potřebuje klidnou a důslednou socializaci už od štěněte.
Učí se rychle, dobře reaguje na odměny a nesvědčí mu hrubé zacházení ani chaoticky nastavená pravidla.
Mexický naháč má čisté, harmonické linie a tělo lehce delší než vyšší. Přestože působí jemně, má být pevný, dobře osvalený a schopný rychlého, plynulého pohybu. Typické jsou dlouhé končetiny, hluboký hrudník, velké vztyčené uši, mandlovité oči a dlouhý, směrem ke špičce se zužující ocas.
Nejznámější je bezsrstá varieta s hladkou, pevnou a na dotek teplou kůží. Na čele, šíji, tlapkách nebo konci ocasu se mohou objevit krátké hrubší chlupy. Gen způsobující bezsrstost souvisí také s neúplným chrupem, proto u bezsrstých jedinců nemusí být přítomny všechny zuby.
Osrstěná varieta má celé tělo pokryté krátkou, hladkou a přiléhavou srstí bez podsady a měla by mít úplný chrup. U obou variet se objevují odstíny černé, šedé, břidlicové, červené, játrové, bronzové nebo plavé; přípustné mohou být také skvrny a bílé znaky.
Světlá a skvrnitá kůže
Tmavě bronzová
Černá až břidlicová
Tmavá s řídkým osrstěnímMexický naháč bývá klidný, veselý, inteligentní a velmi pozorný. Ke své rodině je hluboce oddaný, zatímco k cizím lidem se může chovat rezervovaně. Není přirozeně agresivní, jeho ostražitost z něj však dělá dobrého hlídače. Rozdíly mezi jednotlivými psy mohou být výrazné a správná socializace má pro budoucí chování zásadní význam.
Výcvik má být klidný, důsledný a založený na odměnách. Xoloitzcuintle rychle chápe nové úkoly, ale při tvrdém nebo nepředvídatelném vedení se může uzavřít a ztratit důvěru. Krátké, pestré lekce, společná hra a možnost samostatně přemýšlet mu vyhovují více než dlouhé mechanické opakování.
Při soužití s dětmi je nutný dohled a respekt k odpočinku psa. S dalšími psy a domácími zvířaty může dobře vycházet, pokud je na ně zvyklý od mládí. Samotu je vhodné nacvičovat postupně, protože silná vazba na člověka může při náhlém dlouhém odloučení vést k nejistotě nebo stresu.



Mexický naháč patří mezi nejstarší přírodní psí plemena amerického kontinentu a jeho historie sahá nejméně několik tisíc let do minulosti. V předhispánském Mexiku byl spojován s bohem Xólotlem, od jehož jména je odvozeno označení xoloitzcuintle. Podle dobových představ měl doprovázet duše zemřelých na cestě do záhrobí a zastával také významnou roli v obřadech a každodenním životě původních kultur.
Po příchodu Evropanů počet těchto psů výrazně poklesl a plemeno se dostalo téměř na hranici zániku. Na jeho záchraně se významně podílela Federación Canófila Mexicana, která mexického naháče používá ve svém znaku od roku 1940. Dnes je xoloitzcuintle uznávaným národním plemenem Mexika a chová se v bezsrsté i osrstěné varietě a ve třech velikostech.

V dobře vedené domácnosti je klidným, věrným a pozorným společníkem. Budoucí majitel však musí počítat s důslednou socializací, pravidelným pohybem, citlivostí na dlouhou samotu a u bezsrstých jedinců také s ochranou kůže před nepříznivým počasím a pečlivou dentální hygienou.