MAREMMANSKO-ABRUZSKÝ PASTEVECKÝ PES

U takto velkých plemen jako je maremman hrozí především torze a dilatace žaludku a ojedinělá není ani dysplazie kloubů. Dokonce se mohou objevit i osteosarkomy, nádory kostí.

Všeobecně se ale jedná o zdravého psa s tuhým kořínkem.

Celoroční pobyt u maremmana není nic neobvyklého a v klidu vydrží na zahradě i po dobu těch největších mrazů. Dopřát byste mu tak či tak měli alespoň zateplenou boudu či kotec a neomezený přístup k pitné vodě.

Tento chlupatý kamarád potřebuje pravidelnou péči formou vyčesávání, kterému se zpravidla v zimním období, rozhodně nevyhnete.

Dále potřebuje pozornost a lidský kontakt stejně tak, jako každý jiný pejsek.

Dodržovat byste měli veterinární kontroly, celkovou hygienu a dle potřeby zkracovat drápy.

Plemeno vyžaduje fyzické vybití formou dlouhých procházek a výletů. Nejlépe mu bude na vesnici či na farmě, kde bude hlídat obydlí a pozemky. Není to klasický sporťák, který by se využíval například v agility či obedience, a to především z důvodu těžkých kostí.

Maremmani spíše nejsou vhodnými psy pro nezkušené, ale právě naopak. Občas dokážou být dominantní a tvrdohlaví, navíc jejich velikost tomu moc napomáhá.

Socializace se musí podchytit včas stejně jako výcvik. Plemeno je inteligentní a bystré a se správným přístupem budete mít základní výcvik brzo v malíku.

Maremmanský pastevecký pes pochází původem z Itálie, konkrétně z Říma, kde se bílí pastevečtí psi upřednostňovali. Pastýři je tak mohli ve špatných podmínkách dobře rozpoznat od útočící šelmy. Jedná se o plemeno staré více jak 2 000 let.

Jeho předci pocházejí z oblastí Maremma a Abruzzo, kde sloužili jako ochranáři ovčích stád v hornatém terénu. Také chránili obydlí a majetky svých pastýřů.

Maremmani byli schválení roku 1956 a mimo Itálii se jedná pouze o zřídka rozšířeného psa, které se na našem území spíše nevyskytuje.