KATALÁNSKÝ OVČÁK

Katalánský ovčák se dožívá 13 až 14 let, vše jde ale ruku v ruce se zdravotním stavem a správnou péčí. Nemoci se bohužel vyskytují i u houževnatých a odolných plemen a náš ovčák není výjimkou. 

Může se vyskytnout především dysplazie kyčelního kloubu, která postihuje většinu středně velkých plemen. Chovní jedinci se na tuto nemoc testují, tudíž budete mít jistotu, že si z chovné stanice pořídíte zdravé štěně.

Ovčáci jsou obecně spíše vesničtí a tím pádem i venkovní psi. Zahrada jim rozhodně prospěje. Přežijí různé klimatické změny, ale přece jen uděláte nejlépe, pokud pejskovi umožníte přístup do vašeho domu. 

Celé dny osamocený na zahradě, to by opravdu trpěl. S hustou podsadou, kterou katalánský ovčák oplývá, souvisí i pravidelná péče a česání. 

Pokud nebude mít pejsek možnost obrousit si drápky o přirozený povrch, bude nutné jejich délku hlídat a sem tam zastřihnout. Kontrola uší a očí bude taktéž nezbytná. Pro čištění psích zubů nejlépe uplatníte syrové kosti.

Jako většina ovčáků, tak i ten katalánský je velký pracant a dříč. Vyniká svým temperamentem a vytrvalostí. Lidé psa chovají jako společníka nebo pastevce, jelikož má velmi vyvinutý pastevecký pud. To také znamená, že ve většině případech bude pást vše, co se hýbe. 

Díky jeho vytrvalosti vyniká v agility, obedience či dog dancingu. Jedná se o pejska, který je vhodný pro zkušenější majitelé. V rukou začátečníka by mohl být paličatý a samostatný, pokud by vycítil slabé vedení.

Plemeno vzniklo na území Španělska, kdy se do plemenné knihy poprvé zapsal v roce 1915. Jeho využití našel zejména při pasení a byl druhou rukou místních farmářů. 

S postupným úbytkem farem se snižovala jak práce pro tyto psy, tak samotní ovčáci. Jejich oživení přišlo až v průběhu 20. století, kdy se obnovil psí chov. V dnešní době je katalánský ovčák stále málo rozšířený.