Přátelský
Ve správně vedené domácnosti bývá otevřený, společenský a rád se zapojuje do společných aktivit s rodinou.
Pozorný a vytrvalý honič
Silný a lehce stavěný pes
Živý a přátelský výraz
Společenský pes s chutí pracovatHarrier je středně velký honič původem z Velké Británie, který byl po staletí využíván k práci ve smečce a lovu zajíců. Je živý, vytrvalý a společenský, k rodině bývá přátelský a oddaný. Potřebuje dostatek pohybu, zaměstnání pro čich a důsledné vedení, protože při zachycení zajímavé pachové stopy se může naplno projevit jeho lovecký instinkt.
Ve správně vedené domácnosti bývá otevřený, společenský a rád se zapojuje do společných aktivit s rodinou.
Je to pracovní honič s velkou zásobou energie, který potřebuje pravidelný pohyb a smysluplné zaměstnání.
Byl vyšlechtěn k dlouhé práci v terénu, proto zvládá delší výlety a aktivity, pokud je na ně postupně připravený.
Výborný čich a lovecký instinkt mohou při venčení převážit nad poslušností, proto je důležitý spolehlivý přivolávací výcvik.
Harrier má být podle standardu silný, ale zároveň lehce stavěný a ušlechtilejší než foxhound. Hřbet je rovný a osvalený, bedra silná a mírně klenutá, hrudník je vyvinutý více do hloubky než do šířky. Pohyb má být pružný a pravidelný, aby pes dokázal dlouhodobě pracovat v terénu.
Hlava je výrazná a přiměřeně velká. Lebka je plochá, čenichová partie poměrně dlouhá a nosní houba dobře vyvinutá a černá. Oči mají být vždy tmavé, středně velké a nevystupující. Uši jsou ve tvaru písmene V, téměř ploché, lehce stočené, poměrně krátké a nasazené spíše vysoko.
Srst je hladká, přiléhavá a ne příliš krátká. Základ bývá bílý s odstíny od černé po oranžovou. Časté je trikolorní zbarvení s černým pláštěm na horní části hřbetu.
Bílá, tříslová a tmavá
Trikolorní s černým pláštěm
Tříslová a bílá kresba hlavy
Tmavý hřbet s tříslovouHarrier bývá živý, přátelský a silně motivovaný k práci. Jako tradiční smečkový honič zpravidla dobře snáší společnost dalších psů a při správné socializaci může být příjemným rodinným společníkem. Jeho lovecké vlohy jsou však výrazné, proto je potřeba počítat s vysokým zájmem o pachy a se samostatností při práci v terénu.
Výcvik má být důsledný, srozumitelný a založený na pozitivní motivaci. Harrier se dokáže učit ochotně, ale opakování bez smyslu ho může rychle přestat bavit. Velkou pozornost je potřeba věnovat přivolání, práci na vodítku a schopnosti přerušit sledování pachové stopy.
Výrazný hlas je pro honiče přirozeným komunikačním prostředkem. Harrier může upozornit na dění v okolí, není však typickým hlídacím nebo obranářským plemenem. Nejlépe prospívá tam, kde má pravidelný kontakt s lidmi, dostatek pohybu a možnost zaměstnat nos i hlavu.



Harrier je britské lovecké plemeno spojené především s lovem zajíců ve smečce. Záznamy o harrierech a podobných honičích v Anglii sahají hluboko do středověku a mezi často uváděné historické zmínky patří smečka Penistone Pack založená ve 13. století. Plemeno bylo formováno tak, aby spojovalo dobrý čich, vytrvalost a dostatečnou rychlost pro dlouhou práci v členitém terénu.
Harrier stojí typově mezi menším beaglem a větším anglickým foxhoundem, ale jde o samostatné plemeno. FCI jej vede pod číslem 295, jako zemi původu uvádí Velkou Británii a definitivně jej uznala v roce 1974. Dodnes patří mezi méně početná plemena a jeho původní pracovní charakter zůstává výraznou součástí jeho povahy i stavby těla.

Pro aktivního člověka může být přátelským a vytrvalým společníkem do přírody. Budoucí majitel musí počítat s potřebou důsledného přivolání, pravidelného zaměstnání a bezpečného vedení všude tam, kde by psa mohl zaujmout pach zvěře.