Vytrvalý stopař
Má výborný čich, dlouho udrží stopu a dokáže soustředěně pracovat i v náročném terénu a počasí.
DUNKER
Vytrvalý pohyb a práce na stopě
Typické modře mramorované zbarvení
Klidný a soustředěný výraz
Odolný norský honič do terénuPlemena psů
Dunker
Norský honič s výborným nosem, pevnými nervy a přátelskou povahouDunker, označovaný také jako norský honič, je středně velký, vytrvalý a společenský pes vyšlechtěný především pro lov zajíců. V terénu pracuje soustředěně na stopě, dobře spolupracuje se svým vůdcem a vyniká odolností i silnými tlapkami. Doma bývá otevřený, důvěřivý a příjemně vyrovnaný. Nejlépe se hodí k aktivnímu majiteli, který mu nabídne pravidelný pohyb, čichovou práci a citlivě vedený výcvik.
Původ Norsko Vzácný norský honič pojmenovaný po kapitánu Wilhelmu Conradu Dunkerovi.
Velikost 47–58 cm Psi měří 50–58 cm, feny 47–54 cm v kohoutku.
Délka života Přibližně 11–14 let Dobrou kondici podporuje pravidelný pohyb, prevence a odpovědný chov.
Náročnost pohybu Vysoká Potřebuje dlouhé vycházky, pachovou práci a možnost vytrvalého pohybu.
Společenský a důvěřivý
Ke své rodině bývá přátelský, otevřený a při správné socializaci dobře vychází s lidmi i psy.
Odolný pracant
Pevná stavba těla, hustá srst a silné tlapky mu umožňují pracovat v chladném severském prostředí.
Samostatný, ale učenlivý
Při lovu se umí rozhodovat sám, přesto dobře reaguje na klidné, důsledné a pozitivně vedené učení.
Středně velký, obdélníkový a pevně stavěný honič
Dunker působí silně a odolně, nikdy však těžkopádně. Má výrazně obdélníkový tělesný rámec, rovný a pevný hřbet, široká svalnatá bedra a prostorný hrudník. Celková stavba musí vyjadřovat vytrvalost, volný pohyb a schopnost dlouhodobé práce na stopě.
Ušlechtilá hlava, výrazné oči a charakteristické zbarvení
Hlava je dlouhá, čistá a ušlechtilá, s rovnoběžnými liniemi lebky a čenichu. Tmavé oči jsou poměrně velké, jasné a mají klidný, vážný výraz. U modře mramorovaných jedinců jsou povoleny různobarevné nebo skvrnité oči. Uši jsou hladké, středně široké, na konci zakulacené a visí naplocho podél hlavy.
Srst je rovná, tvrdá, hustá a nemá být příliš krátká. Typickým zbarvením je zesvětlená černá s pálením a bílými znaky nebo modře mramorovaná srst se světle pálenými a bílými znaky. Bílé znaky se mohou objevovat na krku, hrudi, břiše a končetinách.
Modře mramorovaná srst Černá, pálená a bílá Bílá lysina a tmavé oči Hustá srst do nepohodyPovaha dunkera
Dunker je známý pevnými nervy, otevřeností a důvěřivým vztahem k lidem. V rodině bývá laskavý, přátelský a při dostatku pohybu příjemně klidný. Není typickým ostrým hlídačem, ale na neobvyklou situaci může upozornit hlasem. K dětem se při správném vedení chová trpělivě a dobře zapadá do aktivní domácnosti.
Spolupracující lovec s vlastní hlavou
Při práci na stopě je samostatný, vytrvalý a dokáže se rozhodovat bez neustálých pokynů. Právě proto potřebuje jasná pravidla, spolehlivé přivolání a výcvik založený na důvěře. Tvrdý nátlak může narušit ochotu spolupracovat, zatímco odměny, klidná důslednost a pestré úkoly přinášejí velmi dobré výsledky.
S dalšími psy obvykle vychází dobře, zejména pokud je na jejich společnost zvyklý od mládí. Kvůli silnému loveckému pudu nemusí být vhodným parťákem pro volně chované drobné domácí mazlíčky. Mimo bezpečně oplocený prostor je nutné počítat s tím, že zajímavá stopa může být silnější než naučený povel.
Péče o dunkera
- Krátkou hustou srst jednou týdně vykartáčujte, během sezónního línání častěji, aby se odstranily uvolněné chlupy.
- Koupat jej stačí podle potřeby; po návratu z bláta nebo sněhu většinou postačí opláchnutí a důkladné osušení.
- Svěšené uši pravidelně kontrolujte, čistěte pouze vhodným přípravkem a po dešti či koupání je udržujte suché.
- Po pohybu v lese prohlédněte srst, kůži, oči, meziprstí a tlapky kvůli klíšťatům, osinám, ledu a drobným poraněním.
- Pravidelně kontrolujte délku drápů, stav chrupu a polštářků, přestože si aktivní pes část drápů přirozeně obrušuje.
- Krmnou dávku přizpůsobte aktuální zátěži a udržujte dunkera štíhlého, aby měl dobrou kondici a nebyly přetěžovány klouby.
- Je odolný vůči chladu, ale potřebuje každodenní kontakt s lidmi a neměl by dlouhodobě žít izolovaný bez práce a společnosti.
Pohyb a aktivity
- Každý den potřebuje delší vycházky, možnost volného pohybu v bezpečném prostoru a pravidelné zaměstnání čichem.
- Nejpřirozenější činností je pro něj práce na stopě, při které využije vytrvalost, samostatnost a výborný orientační smysl.
- Vhodné jsou lovecký výcvik, stopování, nosework, mantrailing, dogtrekking a dlouhé výlety přiměřeným tempem.
- Samotný pobyt na zahradě nestačí, protože dunker potřebuje nové pachy, společnou činnost a mentální podněty.
- Přivolání trénujte od štěněte a v neznámém terénu používejte dlouhé vodítko, dokud není reakce psa skutečně spolehlivá.
- Štěně nepřetěžujte dlouhým během, vysokými skoky ani jednostranným pohybem, dokud není jeho pohybový aparát plně vyvinutý.
- Po náročné práci mu dopřejte klid, vodu a dostatek času na regeneraci, zejména v teplém počasí.
Zdraví a prevence
- Dunker je odolné pracovní plemeno, jeho populace je však malá, proto má velký význam odpovědný chov a sledování příbuznosti.
- Při výběru štěněte se zajímejte o zdravotní výsledky rodičů, jejich pracovní povahu a způsob, jakým chovatel plánuje spojení.
- Pravidelně kontrolujte uši, protože jejich svěšený tvar může zadržovat vlhkost a nečistoty a podporovat vznik zánětu.
- Sledujte kondici, pohyb a případné kulhání, ztuhlost nebo neochotu k aktivitě, zejména po dlouhé práci v těžkém terénu.
- Udržujte psa ve správné hmotnosti; nadváha snižuje vytrvalost a zbytečně zatěžuje klouby, srdce i dýchací soustavu.
- Po lovu nebo delším výletu zkontrolujte tlapky a polštářky, které mohou poškodit ostré kameny, led, sníh nebo ztvrdlá krusta.
- Pravidelné veterinární prohlídky, očkování a ochrana proti vnitřním i vnějším parazitům podporují dlouhý aktivní život.
Historie plemene
Dunker byl pojmenován po norském kapitánu Wilhelmu Conradu Dunkerovi, který v první polovině 19. století vytvořil nové plemeno křížením několika typů honičů. Do jeho chovu se promítly místní norské populace zajíčích honičů z různých částí země. Od počátku se cenila vytrvalost, výborný nos, pevná povaha a schopnost pracovat v náročných severských podmínkách.
V roce 1902 vznikl norský klub pro zajíčí honiče a tehdejší psi byli rozděleni do skupin, ze kterých se později ustálil dunker a hygenský honič. Typickým znakem dunkera bylo modře mramorované zbarvení a někdy také různobarevné oči. Ve druhé polovině 20. století klesl počet psů a příliš úzká příbuznost ohrožovala zdravou populaci. Povolené přikřížení jiných honičů následně pomohlo zlepšit genetickou variabilitu, aniž by se ztratily typické pracovní vlastnosti plemene.
Dunker potřebuje aktivní život, pravidelnou práci nosem a pevný vztah se svým člověkem
Nejlépe zapadne k myslivci nebo zkušenému aktivnímu majiteli, který mu nabídne dlouhé výpravy, stopování a klidně vedený výcvik. Při dostatku pohybu a smysluplné činnosti je z něj přátelský, vyrovnaný a oddaný rodinný společník.