Vytrvalý stopař
Dokáže dlouho a soustředěně pracovat na stopě a pohybovat se v členitém terénu bez zbytečného spěchu.
Energie a lovecký temperament
Nízká a robustní stavba těla
Pozorný a vyrovnaný výraz
Společník pro aktivní myslivcePlemena psů
Drever
Švédský nízkonohý honič s mimořádnou vytrvalostí a silným loveckým instinktemDrever je robustní, odolný a vyrovnaný honič vyšlechtěný pro pomalé a vytrvalé pronásledování zvěře v náročném severském terénu. Nejčastěji pracuje při lovu srnčí zvěře, zajíců a lišek, přičemž vyniká pevným hlasem, soustředěností a schopností držet stopu. V rodině bývá klidný a přátelský, jeho výrazný lovecký pud však z něj dělá především pracovního psa pro člověka, který se myslivosti skutečně věnuje.
Původ Švédsko Švédské lovecké plemeno odvozené od vestfálského jezevčíkovitého brakýře.
Velikost 30–38 cm Psi mají ideálně 35 cm, feny 33 cm v kohoutku.
Délka života Přibližně 12–15 let Při dobré péči bývá drever dlouhověký a odolný pracovní pes.
Náročnost pohybu Vysoká Potřebuje pravidelnou práci na stopě, pohyb v terénu a smysluplné zaměstnání.
Silný lovecký pud
Zvěř a čerstvé pachy jej dokážou zcela pohltit, proto vyžaduje důsledný výcvik a bezpečný pohyb venku.
Klidný v rodině
Při dostatku práce bývá doma vyrovnaný, přátelský a dobře zapadá do aktivní domácnosti.
Odolný pracant
Byl vyšlechtěn pro švédské klima a terén, takže je houževnatý, pevný a ochotný pracovat za různých podmínek.
Nízkonohý, robustní a pohyblivý honič stavěný pro práci v terénu
Drever má poměrně dlouhé tělo, krátké a pevné končetiny a dobře vyvinuté svalstvo. Přestože působí mohutně, musí zůstat obratný a schopný vytrvalého pohybu. Typická je rovná hřbetní linie, hluboký hrudník a dlouhý ocas, který se nejčastěji nosí svěšený.
Výrazná hlava, svěšené uši a praktická krátká srst
Hlava je v poměru k tělu poměrně velká, protáhlá a směrem k nosu se postupně zužuje. Tmavě hnědé oči mají působit živě a výrazně. Uši jsou nasazené poměrně nízko, středně dlouhé, široké a přiléhají k lícím bez záhybů.
Srst je hrubší, rovná a těsně přiléhající. Na hlavě, uších a dolních částech končetin je kratší, na krku, hřbetě a zadní straně stehen delší. Povoleny jsou různé barvy v kombinaci s jasně viditelnými bílými znaky; nepřípustné je převážně bílé, merle nebo játrově hnědé zbarvení.
Rezavá s bílými znaky Tříbarevné zbarvení Bílá lysina a znaky Jasně oddělené barvyPovaha drevera
Drever je horlivý, vyrovnaný a sebejistý honič, který by neměl být nervózní, bázlivý ani agresivní. Při práci bývá samostatný, vytrvalý a velmi soustředěný. V domácnosti se umí chovat klidně a přátelsky, ale pouze tehdy, když má dostatek pohybu, práce a možnosti využít své přirozené schopnosti.
Lovecký pes, nikoli pouze nenáročný domácí společník
Jeho mimořádně silný lovecký instinkt je nutné brát vážně. Přivolání může být v přítomnosti zvěře obtížné, a proto je důležité začít s výcvikem brzy, používat dlouhé vodítko a pouštět psa na volno pouze v bezpečném prostředí. Důslednost musí být klidná a srozumitelná, protože drever pracuje samostatně a slepé opakování povelů jej rychle přestane bavit.
S dětmi se obvykle snáší dobře, zejména pokud respektují jeho prostor. S jinými psy může vycházet bez problémů, drobná zvířata však kvůli loveckému pudu nemusí být vhodnými spolubydlícími. Nejlépe se hodí k myslivci nebo velmi zkušenému a aktivnímu majiteli, který rozumí práci honičů.
Péče o drevera
- Krátkou přiléhavou srst stačí pravidelně vykartáčovat gumovou rukavicí nebo jemným kartáčem, během línání častěji.
- Koupat jej není nutné často; většinou postačí opláchnout nečistoty po návratu z terénu a psa důkladně osušit.
- Svěšené uši pravidelně kontrolujte a udržujte čisté a suché, protože se v nich může snadněji držet vlhkost a nečistoty.
- Po lovu nebo delší procházce prohlédněte tlapky, meziprstí, oči, kůži a břicho kvůli trnům, osinám, klíšťatům a drobným poraněním.
- Drápy kontrolujte i tehdy, když si je pes přirozeně obrušuje; přerostlé drápy mění postavení tlapek a mohou zhoršovat pohyb.
- Dbejte na kvalitní krmivo odpovídající výdeji energie a udržujte psa štíhlého, aby nebylo zbytečně zatěžováno dlouhé tělo a klouby.
- Přestože je odolný vůči počasí, potřebuje pravidelný kontakt s rodinou a neměl by žít dlouhodobě izolovaný bez práce a společnosti.
Pohyb a aktivity
- Nejpřirozenější činností je pro drevera práce na stopě a pomalé pronásledování zvěře v honitbě.
- Potřebuje pravidelný pohyb v přírodě, dlouhé vycházky, pachové hry a úkoly, které zaměstnají jeho mimořádně schopný nos.
- Vhodné mohou být nosework, stopování, mantrailing a další aktivity založené na samostatném hledání a vyhodnocování pachů.
- Při pohybu mimo oplocený prostor je často bezpečnější dlouhé vodítko, protože čerstvá stopa může převážit nad naučeným přivoláním.
- Kolo ani rychlý běh nejsou kvůli krátkým končetinám ideální hlavní aktivitou; mnohem lépe mu vyhovuje vytrvalý pohyb přiměřeným tempem.
- Štěně nepřetěžujte dlouhými pochody, vysokými skoky ani častým pohybem po schodech, dokud není jeho tělo plně vyvinuté.
- Samotná zahrada nenahradí práci a společné výpravy, protože drever potřebuje zaměstnat tělo i hlavu.
Zdraví a prevence
- Drever bývá obecně odolným a zdravým plemenem, přesto je důležitý výběr štěněte z odpovědného chovu a pravidelná veterinární prevence.
- Ve švédské populaci se sledují případy neobvyklé únavy a dechových potíží po lovu, označované jako lovecký edém.
- Kvůli delšímu tělu a krátkým končetinám je vhodné hlídat tělesnou hmotnost, kondici a každou změnu pohybu, kulhání nebo citlivost zad.
- Po náročné práci sledujte dýchání, rychlost zotavení, ochotu k pohybu a případné známky vyčerpání nebo přehřátí.
- Pravidelně kontrolujte uši, oči, chrup a tlapky, protože pracovní pes se v terénu často setkává s vlhkostí, nečistotami a drobnými úrazy.
- Očkování, ochrana proti vnitřním i vnějším parazitům a preventivní prohlídky pomáhají udržet psa v dobré pracovní kondici.
- Při dlouhodobém kašli, dušnosti, neobvykle pomalém zotavení nebo změně chůze vyhledejte veterinárního lékaře.
Historie plemene
Počátky drevera jsou spojeny s německým vestfálským jezevčíkovitým brakýřem, který byl do Švédska dovezen v roce 1910. První psi byli ve Švédsku zaregistrováni už v roce 1913, výraznější oblibu si však získali až později, když se rozšířila srnčí zvěř a myslivci začali oceňovat výhody nízkonohého, pomalu pracujícího honiče.
V roce 1947 dostala vyšší švédská varieta tohoto typu jméno drever. Jako švédské plemeno byl drever uznán v roce 1953. Jeho stavba, tempo práce i odolnost byly přizpůsobeny švédskému terénu a klimatu. Dodnes patří ve své domovině mezi nejoblíbenější honiče pro lov srnčí a jelení zvěře, zajíců i lišek.
Drever potřebuje zkušeného majitele, bezpečný prostor a práci, při které může využít svůj nos
Nejlépe se uplatní po boku aktivního myslivce, který mu nabídne pravidelnou práci v honitbě a rozumí samostatnosti honičů. Při dostatku pohybu, správném vedení a kontaktu s rodinou je drever spolehlivým, klidným a oddaným společníkem s mimořádnou pracovní chutí.