BRETAŇSKÝ OHAŘ

I těmto psům se nemoci bohužel zcela nevyhýbají. Genetickými potížemi sice netrpí, ale klasická onemocnění pohybového aparátu nejsou tolik nevídaná. Setkat se mohou i s epilepsií nebo hypertyreózou.

U bretaňského ohaře ale platí, že je velmi odolný vůči nákazám a je tak vhodnou volbou pro všechny, kteří chtějí zdravého a nenáchylného kamaráda.

Nejvhodnější volbou pro lovecké plemeno bude rozhodně domov na venkově, kde se může vydovádět na zahradě. Pohyb pro bretaňského ohaře je nesmírně důležitý a v jeho životě hraje obrovskou roli.

Celková údržba srsti není vůbec náročná a vyžaduje občasné vyčesávání kartáčem. Koupel se provádí pouze v případě nutnosti, stejně jako u většiny psích plemen, jinak srst může ztratit svůj přirozený lesk.

Jako každý pejsek, tak i bretaň vyžaduje pravidelnou ústní a ušní hygienu. Drápky byste měli zastřihávat podle potřeby.

Bretaňský ohař je velmi náročný na fyzické aktivity a vyžaduje opravdu mnoho pohybu. Nadšeným kynologům se rozhodně bude zamlouvat jeho všestrannost a ochota pracovat pro svého pána.

Krátká procházka dvakrát denně ohařovi stačit nebude. Potřebuje nejméně dvě hodiny denně intenzivní pohybové aktivity, kde se dostatečně unaví.

Pokud vašeho čtyřnohého miláčka nechcete využívat k lovu, dobrou volbou budou psí sporty jako je flyball, agility, triatlon nebo dogtrekking.

Přesné zmínky o samotném plemeni nejsou zcela známé, ale ví se, že bretaňský ohař pochází z Francie, kde také vznikl jeho název. Jedná se o poloostrov Bretaň, kde docházelo ke křížení španělů a loveckých setrů, tím pádem vznikla kompletně nová rasa.

Ohaři sloužili jako lovečtí psi při honech a pracovali spolu s dalšími psy ve smečce.

Časem plemeno téměř vymizelo, a to díky světovým válkám, jak již bývá u většiny psů zvykem. Bretaňský ohař byl schválený v roce 1907, kdy byl sestaven první standard.