Destiček je méně, než se očekává
Jde o početní problém. Příčinou může být zvýšená destrukce nebo spotřeba destiček, jejich nedostatečná tvorba, zadržování ve slezině, laboratorní artefakt nebo u některých psů dědičná odchylka.

Trombocytopenie není jedna konkrétní nemoc. Je to stav, při kterém má pes v krvi méně krevních destiček, než je obvyklé. Příčinou může být porucha imunity, infekce, problém s tvorbou destiček, jejich zvýšená spotřeba nebo dědičná odchylka. U některých psů nejde o akutní nebezpečí, u jiných může hrozit vážné krvácení.
Pokud se krvácení nedaří zastavit, pes má krev v moči nebo stolici, krvácí z nosu či dásní, rychle se mu tvoří drobné krváceniny nebo modřiny, je slabý, bledý či kolabuje, kontaktujte veterináře bez odkladu. Samotný článek nenahrazuje vyšetření ani diagnózu.
Trombocyty neboli krevní destičky pomáhají zastavit krvácení. Trombocytopenie znamená, že je těchto destiček v krvi méně, než se očekává. Není to název jedné konkrétní nemoci, ale laboratorní stav, za kterým mohou stát různé příčiny. Proto se po zjištění nízkého PLT teprve hledá, proč destiček ubylo a zda je pes skutečně ohrožen krvácením.
Jde o početní problém. Příčinou může být zvýšená destrukce nebo spotřeba destiček, jejich nedostatečná tvorba, zadržování ve slezině, laboratorní artefakt nebo u některých psů dědičná odchylka.
Jde o kvalitativní poruchu. Destičky se například nemusí správně přichytit, aktivovat nebo shlukovat. Trombocytopatie proto není totéž co trombocytopenie, i když se obě mohou projevit krvácením.
Makrotrombocytopenie znamená současně nižší počet trombocytů a jejich abnormálně velkou velikost. U kavalír King Charles španělů jde o známou dědičnou plemennou zvláštnost, ale makrotrombocytopenie není výhradně kavalíří záležitost.
Jedno nízké číslo z krevního obrazu říká, že je potřeba výsledek ověřit a hledat příčinu. Samo o sobě neřekne, jakou nemoc pes má ani jak velké je skutečné krvácivé riziko.
Destičky se mohou ve vzorku shlukovat. Velké destičky navíc některé analyzátory nezapočítají správně, což je důležité právě u kavalírů.
Veterinář spojuje počet a velikost destiček s krevním nátěrem, dalšími výsledky, předchozími odběry a hlavně s tím, zda pes skutečně krvácí.
Jednotlivé typy se liší tím, proč destiček ubylo. To je zásadní, protože podle příčiny se liší riziko pro psa, další vyšetření i léčba.

Nebezpečnost nezávisí jen na jednom čísle. U běžné trombocytopenie se riziko spontánního krvácení výrazně zvyšuje při velmi nízkých počtech destiček, často přibližně pod 30 000 na mikrolitr. U konkrétního psa ale záleží také na příčině, funkci destiček, dalších složkách srážení a klinickém stavu. U kavalírů navíc může samotné PLT kvůli velkým destičkám působit nižší, než odpovídá skutečné destičkové mase.
Drobné tečkovité krváceniny na kůži nebo sliznicích, takzvané petechie.
Větší modřiny neboli ekchymózy, které vznikají snadno nebo bez zjevné příčiny.
Opakované nebo déle trvající krvácení z nosu či dásní.
Krev v moči, černá dehtovitá stolice nebo zvracení krve.
Krvácení do oka nebo jiné neobvyklé krvácení bez zjevného poranění.
Dlouhé prosakování krve po odběru, injekci, drobném poranění nebo zákroku.
Náhlá slabost, bledé sliznice, zrychlené dýchání nebo kolaps.
Rychle přibývající krváceniny nebo rozsáhlé modřiny během krátké doby.
Větší úraz, pokousání nebo začínající porod u psa se známou těžkou poruchou destiček.
U kavalírů je dědičná makrotrombocytopenie známou plemennou zvláštností. Pes může mít dlouhodobě méně destiček, ale jednotlivé destičky jsou velké až obří a přitom vůbec nekrvácí. To ale neznamená, že lze každý nový pokles destiček u kavalíra automaticky označit za neškodný.
U části kavalírů je nižší počet velkých destiček stabilním vrozeným fenotypem. Takový nález není totéž co náhle vzniklá těžká trombocytopenie.
Makrotrombocytopenie u kavalírů je spojována s dědičnou variantou genu TUBB1, který se podílí na tvorbě krevních destiček. Fenotyp byl v dřívějších studiích popsán jako recesivně děděný.
Genetický nález se musí vnímat v souvislosti s krevním obrazem a skutečným zdravotním stavem konkrétního psa. Pozitivní genetický výsledek sám o sobě neříká, že pes krvácí nebo je klinicky nemocný.
Veterinář může ověřit, zda se destičky neshlukují a zda jsou přítomné velké až obří trombocyty. Tím lze lépe posoudit, zda nízké číslo z automatu odpovídá skutečnému nálezu.
Plateletcrit neboli PCT vyjadřuje celkový objem destičkové masy. U kavalíra může být užitečný, protože zohledňuje i velikost destiček. Není ale náhradou za PLT ani samostatným testem krvácivého rizika.
Velkou hodnotu mají starší krevní obrazy z období, kdy je pes zdravý. Veterinář pak může poznat, zda je nízké PLT pro konkrétního kavalíra dlouhodobě typické, nebo zda došlo k novému poklesu.
Pokud měl pes v minulosti neobvykle dlouhé krvácení po zákroku, extrakci zubu, úrazu nebo porodu, tuto informaci vždy řekněte veterináři. Klinická historie může být při hodnocení rizika stejně důležitá jako laboratorní čísla.
Cílem není léčit samotné nízké číslo PLT. Nejdřív je potřeba potvrdit, že je destiček skutečně málo, určit typ trombocytopenie a zjistit její příčinu. Léčba potom závisí právě na tom, co pokles destiček způsobilo.
Prvním krokem bývá kompletní krevní obraz a kontrola krevního nátěru. Sleduje se shlukování destiček, jejich velikost a to, zda výsledek analyzátoru odpovídá skutečnému nálezu. Někdy pomůže opakovaný odběr.
Podle situace se posuzuje také PCT, červené a bílé krvinky, biochemie, moč a testy srážlivosti. Pokud jsou změněné i další krevní řady, může být potřeba pátrat po problému v kostní dřeni nebo po systémovém onemocnění.
Veterinář může doplnit testy na infekce včetně chorob přenášených klíšťaty, zobrazovací vyšetření sleziny a dalších orgánů nebo vyšetření kostní dřeně. U kavalírů může v některých případech pomoci genetické vyšetření související s TUBB1.
Šest stručných odpovědí k tomu, co trombocytopenie vlastně je, jak se liší její příčiny a proč jsou kavalíři při hodnocení nízkého PLT zvláštním případem.
Nízké PLT samo o sobě není názvem jedné nemoci. Může vzniknout kvůli imunitní destrukci, snížené tvorbě, zvýšené spotřebě, zadržování ve slezině, dědičné odchylce nebo může jít o falešně nízký laboratorní výsledek. Správný závěr vzniká až spojením příčiny, krevního nálezu, klinického stavu a historie konkrétního psa.
Přejít na celý Rádce ZOOAQUA →