Očkování chrání psa před závažnými infekčními nemocemi, ale neexistuje jeden univerzální kalendář pro všechny psy. Záleží na věku, použité vakcíně, předchozím očkování, zdravotním stavu, životním stylu i tom, kam se psem cestujete.
Termíny se mohou lišit podle konkrétní očkovací látky, věku psa, zdravotního stavu a rizika nákazy. Před očkováním veterináři řekněte o předchozích reakcích na vakcíny, užívaných lécích, prodělaných nemocech i plánovaném cestování.
Štěně po narození získává část ochrany od matky prostřednictvím mateřských protilátek. Ty však postupně klesají a zároveň mohou v prvních týdnech snižovat účinnost vakcíny. Proto se základní očkování neřeší jednou injekcí, ale sérií dávek.
Současná mezinárodní doporučení pracují u základních virových vakcín se startem přibližně v 6 až 8 týdnech věku. V běžné praxi může první návštěva proběhnout i později podle toho, jaké očkování štěně dostalo u chovatele a jakou vakcínu veterinář používá.
Jednotlivé dávky se opakují v intervalech přibližně 2 až 4 týdny. Důležité je, aby základní série pokračovala alespoň do věku 16 týdnů, kdy už u většiny štěňat výrazně klesl vliv mateřských protilátek.
Záleží na věku při zahájení očkování a zvoleném intervalu. Proto může jedno štěně absolvovat tři návštěvy, jiné více. U základních virových vakcín se dnes doporučuje zvážit také další dávku přibližně od 26 týdnů věku, případně podle situace serologické ověření ochrany.
Veterinář potřebuje vědět, co už štěně dostalo, kdy byla vakcína aplikována a jaká byla její kombinace. Očkovací průkaz vezměte na každou návštěvu.
Citlivé období vývoje probíhá právě během vakcinační série. Bezpečnou socializaci lze plánovat i před jejím dokončením, ale je nutné vyhýbat se místům s vysokým infekčním rizikem.
Návštěva veterináře je současně příležitostí zkontrolovat růst, kondici, chrup, kůži, uši, srdce a další zdravotní otázky důležité pro mladého psa.
Na štítku v očkovacím průkazu můžete vidět různé kombinace písmen. Označení se liší podle výrobce a konkrétního přípravku, ale obvykle odkazuje na nemoci nebo původce, proti kterým vakcína chrání.
D - Distemper: psinka, závažné virové onemocnění, které může postihovat dýchací, trávicí i nervový systém.
H - Hepatitis: infekční hepatitida psů způsobená adenovirem. V kombinovaných vakcínách se běžně používá antigen adenoviru typu 2, který chrání i proti hepatitidě způsobené CAV-1.
P - Parvovirus: parvoviróza, vysoce nakažlivé onemocnění, které je zvlášť nebezpečné pro štěňata a může způsobit těžký zánět trávicího traktu.
Pi - Parainfluenza: virus parainfluenzy psů, jeden z možných původců infekčního respiračního komplexu známého jako psincový kašel.
L4 - Leptospiróza: bakteriální zoonóza, která může poškodit zejména ledviny a játra. Číslo 4 obvykle označuje širší čtyřvalentní kombinaci leptospirálních antigenů.
R - Rabies: vzteklina, smrtelné virové onemocnění nervového systému. V České republice je očkování psů proti vzteklině povinné.
Základní virová vakcína patří mezi nejdůležitější ochranu psa. Po správně dokončené základní sérii poskytují moderní core vakcíny dlouhodobou imunitu.
Ochrana proti adenovirové infekci je součástí základní kombinace. V praxi se používá CAV-2, který poskytuje ochranu i proti infekční hepatitidě způsobené CAV-1.
U štěňat jde o jednu z nejobávanějších infekcí. Důvodem opakování vakcín v prvních měsících je mimo jiné právě překlenutí vlivu mateřských protilátek.
Jde o bakteriální onemocnění přenosné i na člověka. Ochrana po této vakcíně bývá kratší než u základních virových složek, proto se zpravidla přeočkovává častěji.
Starší doporučení často pracovala s představou jednoho každoročního kombinovaného přeočkování. Současný přístup rozlišuje jednotlivé složky podle délky ochrany, rizika nákazy a údajů výrobce konkrétní vakcíny.
I když některá očkování nejsou potřeba každý rok, pravidelná prohlídka má smysl. Veterinář může zkontrolovat hmotnost, chrup, srdce, kůži, pohybový aparát, parazitární prevenci a podle věku nebo zdravotního stavu doporučit další vyšetření.
Tyto dva názvy znějí podobně, ale označují něco jiného. Psinka je systémové virové onemocnění a patří mezi základní vakcinační cíle. Psincový kašel je infekční respirační komplex, na kterém se může podílet několik virů a bakterií.
Očkování proti vybraným původcům psincového kašle je typickým příkladem vakcinace podle rizika. Dává větší smysl u psa, který pravidelně přichází do blízkého kontaktu s mnoha dalšími psy.
Čekání v těsné blízkosti dalších psů, společné prostory a cestování zvyšují možnost přenosu respiračních infekcí.
Dlouhodobější pobyt ve skupině patří k situacím, kdy veterinář může očkování proti Bordetella bronchiseptica a dalším původcům doporučit.
Riziko závisí na počtu psů, větrání, intenzitě kontaktu a místní nákazové situaci.
Podle konkrétní vakcíny může být aplikace injekční, intranazální do nosu nebo perorální do tlamy. Ne všechny varianty mají stejné schéma.
Respirační komplex má více původců, takže vakcinace snižuje riziko a závažnost vybraných infekcí, ale nemůže zabránit každému případu kašle.
Pokud zařízení nebo pořadatel očkování vyžaduje, ověřte si podmínky před rezervací. Některé vakcíny potřebují čas k vytvoření ochrany.
Ve starších přehledech prevence se srdeční červivost někdy objevuje vedle očkování, ale nejde o vakcinační nemoc. Dirofilaria immitis je parazit přenášený komáry a prevence se řeší antiparazitárním plánem podle cílové oblasti a termínu cesty.
Většina psů očkování zvládne bez významnějších problémů. Krátkodobá citlivost v místě vpichu, únava, menší chuť k jídlu nebo lehce zvýšená teplota se mohou objevit. Výrazná nebo rychle se zhoršující reakce ale patří k veterináři.
Termín další vakcíny závisí na tom, co pes dostal naposledy. Proto se vždy vyplatí mít očkovací průkaz nebo pet pas po ruce a nespoléhat jen na to, že se očkuje jednou ročně.
Základní ochrana začíná už ve štěněcím věku, ale další plán se mění podle použité vakcíny, rizika infekce, životního stylu a cestování. Očkovací průkaz proto berte jako záznam skutečného plánu psa, ne jako připomínku jedné stejné injekce každý rok.
Přejít na celý Rádce ZOOAQUA →