Změna chuti k jídlu, svědění, zvracení, zápach z tlamy, potíže s močením nebo kulhání mohou mít mnoho příčin. Naučte se rozpoznat důležité příznaky, poskytnout bezpečnou první orientaci a včas vyhledat veterináře.
Okamžitou pomoc vyžaduje zejména dušnost, kolaps, opakované neutišitelné zvracení, silné krvácení, nafouklé bolestivé břicho, nemožnost se vymočit, křeče, bezvědomí, podezření na otravu nebo rychle se zhoršující bolest. Článek nenahrazuje vyšetření ani diagnózu veterinárního lékaře.
Jednotlivý příznak většinou neurčí konkrétní nemoc. Důležitá je jeho intenzita, délka trvání, kombinace s dalšími změnami a celkový stav psa. Majitel nejlépe zná běžné chování svého zvířete, proto často zachytí problém jako první.
U jinak čilého dospělého psa lze krátce sledovat například jednorázově měkčí stolici nebo menší chuť k jednomu krmení. Zajistěte vodu, klid a zapisujte si vývoj. Pokud se stav opakuje, trvá nebo se přidá další příznak, kontaktujte veterináře.
Rizikovější jsou štěňata, senioři, březí feny a psi s chronickým onemocněním. Krev ve zvratcích či stolici, výrazná apatie, bolest, dehydratace, potíže s dýcháním nebo močením vyžadují rychlou konzultaci.
Poznamenejte si začátek a četnost potíží, příjem vody a krmiva, močení, stolici, užívané léky, antiparazitika, možné pozření cizího předmětu nebo toxické látky a případný kontakt s nemocnými zvířaty. Fotografie, krátké video kulhání nebo vzorek čerstvé stolice mohou být po domluvě užitečné.
Některé běžné přípravky pro člověka jsou pro psy toxické nebo mohou zakrýt příznaky. Léky proti bolesti, průjmu či zvracení podávejte pouze po doporučení veterináře.
Při nevolnosti, bolesti břicha nebo podezření na neprůchodnost může nucené krmení uškodit. Vodu nabízejte po menších dávkách, pokud pes nezvrací a veterinář neurčí jinak.
Při zvracení, průjmu, kašli, kožních změnách či parazitech omezte kontakt s dalšími zvířaty, používejte vlastní misky a dodržujte hygienu rukou.
Blechy, klíšťata, roztoči a střevní paraziti se liší způsobem přenosu i rizikem. Prevence se proto volí podle věku, zdravotního stavu, způsobu života a oblasti, kde se pes pohybuje.
Vnitřní paraziti: průjem, zvracení, hubnutí, nafouklé břicho, horší kvalita srsti, krev nebo hlen ve stolici; infekce však může probíhat i bez nápadných příznaků.
Blechy: svědění, vykusování srsti, drobné černé tečky ve srsti a podráždění zejména v oblasti hřbetu a kořene ocasu.
Klíšťata: přisátého parazita odstraňte správným nástrojem. Sledujte místo přisátí i celkový stav psa; horečka, apatie, kulhání nebo tmavá moč jsou důvodem k vyšetření.
Roztoči: mohou vyvolat intenzivní svědění, strupy, lysiny nebo zánět uší. Druh parazita nelze spolehlivě určit jen podle vzhledu kůže.
Prevence: používejte pouze přípravek určený pro psa a správnou hmotnostní kategorii. Nekombinujte antiparazitika bez doporučení odborníka.
Kontrola trusu: vyšetření stolice pomáhá odhalit parazity a nastavit vhodný režim. Pevný kalendář odčervení není jediným řešením pro každého psa.
Škrábání, olizování tlapek, lupy, zarudnutí, mokvání, lysiny nebo zápach mohou souviset s parazity, alergií, bakteriální či kvasinkovou infekcí, hormonálním onemocněním i dalšími příčinami. Podobně vypadající změny se léčí rozdílně.
Zkontrolujte břicho, podpaží, třísla, tlapky, uši a kořen ocasu. Sledujte parazity, strupy, zarudnutí, vlhká místa, zápach i bolestivost.
Silné lízání a škrábání může během několika hodin vytvořit mokvající ložisko. Dočasně použijte ochranný límec nebo obleček, ale příčinu nechte vyšetřit.
Kortikoidní, antibiotické, antimykotické a lidské přípravky mohou stav změnit nebo zkomplikovat diagnostiku. Před vyšetřením ložisko zbytečně nedrhněte ani nedezinfikujte.
Třepání hlavou, zápach, výtok, bolest nebo zúžení zvukovodu patří k veterináři. Zbytky starých ušních kapek nemusí být vhodné a při poškozeném bubínku mohou být rizikové.
Urologické potíže nejsou jednoduše „zimní nemoc“. Mohou se objevit kdykoli a jejich příčinou bývá infekce, kameny, anatomická překážka, onemocnění prostaty, ledvin nebo jiný celkový problém.
U psů je častější onemocnění dásní a závěsného aparátu zubů než klasický zubní kaz. Plak a zubní kámen mohou vést k zánětu a bolesti, ústupu dásní, uvolňování zubů a nakonec i k jejich ztrátě.
Silný zápach, zarudlé či krvácející dásně, nános kamene, slinění, upouštění potravy, žvýkání jen na jednu stranu, bolest při dotyku tlamy nebo uvolněný zub.
Nejúčinnější domácí prevencí bývá mechanické čištění kartáčkem a pastou určenou pro psy. Začínejte pomalu a nenásilně; lidská zubní pasta není vhodná.
Mohou doplnit péči, ale nenahradí kartáček ani veterinární odstranění kamene. Vybírejte bezpečnou velikost a počítejte jejich energii do denní krmné dávky.
Prasklina nebo obnažená dřeň může být bolestivá a infikovaná, i když pes stále jí. Nečekejte, až vznikne otok nebo píštěl.
Příčinou může být poranění tlapky, natažený sval, poškození vazů, vývojová vada kloubu, artróza, infekce i neurologický problém. Velká plemena mohou mít vyšší riziko některých vad, ale pohybové potíže se týkají psů všech velikostí.
Stoprocentní ochrana před nemocemi neexistuje, ale pravidelná péče pomáhá snížit riziko a zachytit změnu dříve. Prevence má být přizpůsobena věku, plemeni, způsobu života a zdravotní historii konkrétního psa.
Dodržujte kontroly doporučené veterinářem. Očkovací plán se řídí věkem, předchozí vakcinací, zdravotním stavem a rizikem nákazy.
Obezita zatěžuje klouby i celý organismus. Krmnou dávku upravujte podle kondice a pohyb zvyšujte postupně, nikoli nárazově.
Jednou týdně prohlédněte oči, uši, tlamu, kůži, tlapky a drápy. Všímejte si i změn příjmu vody, močení, stolice, hmotnosti a chování.
Praktická orientace pro chvíle, kdy si nejste jistí, zda psa ještě sledovat, nebo už volat veterináře.
Sledujte chování, chuť k jídlu, pití, močení, stolici, kůži, tlamu a pohyb psa. Při pochybnostech je bezpečnější zavolat veterináři a popsat stav než zahájit léčbu naslepo.
Přejít na celý Rádce ZOOAQUA →