Klidný a vyrovnaný
V běžném soužití působí přátelsky a stabilně, není nervózní a standard u něj nepřipouští agresivní povahu.
ŠVÝCARSKÝ NÍZKONOHÝ HONIČ
Odolný lovecký pracant
Nízká a pevná stavba
Dlouhé uši a jemný výraz
Klidný a přátelský společníkŠvýcarský nízkonohý honič
Klidný, vytrvalý a přátelský honič s výborným nosem a silnou chutí pracovat na stopěŠvýcarský nízkonohý honič je menší, krátkonohý lovecký pes, který spojuje velkou vytrvalost, výborný čich a soustředěnou práci na stopě s přátelskou a vyrovnanou povahou. V terénu je samostatný, houževnatý a pracovitý, doma dokáže být klidným společníkem. Vedle loveckého využití ocení dlouhé procházky, pachové hry a další aktivity, při nichž může zaměstnat svůj nos i hlavu.
Původ Švýcarsko Menší nízkonohá varianta švýcarského honiče vznikla pro pomalejší a přesnější práci v členitém a ohraničeném terénu.
Velikost Psi 35 až 43 cm, feny 33 až 40 cm FCI připouští u obou pohlaví toleranci 2 cm nad i pod uvedeným rozmezím. Hmotnost standard nestanovuje.
Délka života Přibližně 12 až 14 let Dlouhověkost podporuje dobrá kondice, kvalitní výživa, přiměřený pohyb a pravidelná veterinární prevence.
Náročnost pohybu Vyšší Potřebuje každodenní aktivitu, práci s nosem a možnost pravidelně se pohybovat v terénu.
Vytrvalý pracant
Na stopě je houževnatý, obratný a neúnavný, pracuje s velkým nasazením a dokáže se prosadit i v náročném terénu.
Výborný stopař
Má velmi dobrý nos, jistě drží stopu a tradičně pracuje jako hlasitě lovící honič i při dosledu poraněné zvěře.
Samostatný lovec
Při práci se rozhoduje samostatně, proto potřebuje trpělivé vedení, motivaci a výcvik, který respektuje jeho lovecké založení.
Nízkonohý, obdélníkový a pevně stavěný švýcarský honič
Švýcarský nízkonohý honič je typově podobný švýcarskému honiči, ale je menší a nižší. Má obdélníkový formát, středně dlouhé a dobře stavěné tělo, hluboký hrudník, rovný pevný hřbet a suché, odolné končetiny. Pohyb má být volný, lehký a prostorný, při práci je schopen vytrvale klusit i cválat.
Ušlechtilá hlava, velmi dlouhé uši a čtyři barevné variety
Hlava je suchá a ušlechtilá s přátelským, pozorným výrazem. Oči jsou tmavé a lehce oválné. Typickým znakem jsou velmi dlouhé, nízko nasazené a jemné uši, které jsou složené a těsně přiléhají k lícím. Ocas je středně dlouhý, v klidu nesený dolů a při aktivitě může být mírně zvednutý.
Standard připouští hladkou, hrubou i dvojitou srst. Barevně rozlišuje čtyři variety: bernskou bílou a černou s pálením, jurskou černou s pálením, lucernskou modře stříkanou s černým pláštěm a schwyzskou bílou s oranžově červeným pláštěm. Přípustné jsou také smíšené barvy těchto variet.
Krátká hladká srst Bílá, černá a pálení Dlouhé jemné uši Přátelský pozorný výrazPovaha švýcarského nízkonohého honiče
Švýcarský nízkonohý honič je přátelský, vyrovnaný a podle situace klidný až živý pes. Ke své rodině bývá loajální a doma se dokáže dobře zklidnit, ale jakmile zachytí zajímavou stopu, naplno se projeví jeho lovecký instinkt, samostatnost a chuť pracovat.
Jemný společník doma, soustředěný honič v terénu
Zdrojový článek ho popisuje jako tolerantního k dětem, přátelského k lidem a nekonfliktního vůči dalším psům. Přesto je důležitá raná socializace a srozumitelné vedení, protože lovecký původ přináší silnou samostatnost a schopnost rozhodovat se bez neustálého kontaktu s člověkem.
Výcvik by měl být pestrý a motivující. Neustálé mechanické opakování stejného cviku obvykle není ideální cestou. Lépe fungují krátké lekce, práce s nosem, odměny a úkoly, které dávají psovi smysl a dovolí mu využít jeho přirozené schopnosti.
Péče o švýcarského nízkonohého honiče
- Péče o srst je podle typu srsti zpravidla nenáročná a většinou stačí pravidelné vyčesání.
- Velkou pozornost věnujte dlouhým svěšeným uším a pravidelně kontrolujte jejich čistotu, zápach i případné podráždění.
- Drápy zkracujte podle potřeby a průběžně kontrolujte tlapky, zejména po delším pohybu v terénu.
- Po lovecké práci nebo výletu prohlédněte srst a kůži kvůli klíšťatům, trnům, osinám a drobným poraněním.
- Kvalitní stravu přizpůsobte věku, aktivitě a kondici psa tak, aby zůstával dobře osvalený a nepřibíral nadbytečnou hmotnost.
- Zdrojový článek upozorňuje, že samotu snáší špatně, proto ji nacvičujte postupně a bez dlouhého odloučení bez přípravy.
- Součástí běžné péče jsou pravidelné veterinární kontroly, péče o chrup a ochrana před parazity.
Pohyb a aktivity
- Krátké nohy z něj nedělají pohodlného psa, potřebuje pravidelný pohyb a možnost pracovat v terénu.
- Nejpřirozenější aktivitou je pro něj lov, sledování stopy a další pachová práce, při které může naplno využít svůj nos.
- Dobře mu sedí dlouhé procházky, výlety, nosework a klidnější kynologické sporty založené na soustředění a spolupráci.
- Je vytrvalý a pracovitý, proto mu nestačí pouze krátké venčení kolem domu bez mentálního zaměstnání.
- Silný lovecký pud vyžaduje spolehlivé přivolání a rozumné jištění na místech s výskytem zvěře.
- Výcvik střídejte a měňte, protože dlouhé opakování jednoho cviku může samostatného honiče rychle přestat bavit.
- Zátěž vždy přizpůsobte věku, kondici a zdravotnímu stavu a zejména mladého psa zbytečně nepřetěžujte.
Zdraví a prevence
- Zdrojový článek popisuje švýcarského nízkonohého honiče jako odolné a funkční lovecké plemeno.
- Pravidelně sledujte stav dlouhých uší, protože jejich tvar může zhoršovat větrání zvukovodu a usnadnit vznik podráždění.
- Každou bolestivost uší, výtok, zápach nebo časté třepání hlavou řešte včas s veterinárním lékařem.
- Při pravidelné práci kontrolujte pohybový aparát a nepřehlížejte kulhání, ztuhlost nebo neochotu k pohybu.
- Udržujte psa ve štíhlé kondici, protože nadbytečná hmotnost zbytečně zatěžuje jeho tělo i končetiny.
- Mladého psa fyzicky nepřetěžujte a intenzitu pohybu zvyšujte postupně podle jeho vývoje a kondice.
- Pravidelná prevence zahrnuje očkování, ochranu před parazity, kontrolu chrupu a běžné veterinární prohlídky.
Historie plemene
Švýcarský nízkonohý honič vznikl na přelomu 19. a 20. století poté, co některé švýcarské kantony zavedly ohraničené honitby. Středně velcí švýcarští honiči byli pro tento způsob lovu považováni za příliš rychlé, proto začali chovatelé cíleně vytvářet menší, nízkonohé psy, kteří dokázali zvěř sledovat pomaleji a přesněji.
Nové plemeno si zachovalo barvy, hlasitost a lovecké schopnosti švýcarských honičů, ale získalo nižší tělesný rámec vhodnější pro práci v členitém terénu. Klub švýcarských nízkonohých honičů vznikl roku 1905 a FCI plemeno definitivně uznala 27. srpna 1954. Dodnes se používá především jako pracovní honič a stopař.
Švýcarský nízkonohý honič potřebuje pohyb, práci s nosem a blízkost své rodiny
Vhodnému majiteli nabídne vytrvalost, přátelskou povahu a mimořádný talent pro stopování. Nejlépe prospívá tam, kde může pravidelně zaměstnat svůj nos, pohybovat se venku a současně žít v úzkém kontaktu s lidmi, kteří respektují jeho samostatnou loveckou povahu.