VELKÝ ŠVÝCARSKÝ SALAŠNICKÝ PES

Plemeno je poměrně zdravé a houževnaté. Dožívá se okolo 11 let věku, což není bohužel dlouhá doba a některého majitele by to mohlo snadno odradit. Ve svém životě se pes může setkat s onemocněním pohybového aparátu, někteří jedinci dokonce s epilepsií či onemocněním očí. Pozor byste si měli dát i na torzi žaludku, která vzniká po aktivitě psa bezprostředně po jídle.

I přestože má krátkou srst, je vybaven podsadou, která ho dobře uchrání před chladem. Naopak nadměrná vedra snáší hůře. Jedná se o dobrého hlídače, který umí žít celoročně venku. 

Srst by se mělo alespoň jednou týdně vyčesávat, jinak se jedná o nenáročné plemeno. Dbát byste měli na kvalitní výživu a doplňky stravy pro dobrou stavbu a vývin kostí.

Stejně tak jako plemeno miluje svou rodinu, tak miluje i pohyb. Odjakživa se jedná o vášnivého tažného psa toužícím být všude potřebný a těšit svého pána. Velký švýcarský salašnický pes bude nejvíce spokojený na zahradě mimo město, kde se bude moc dostatečně vyběhat a vydovádět. 

Jelikož má vyvinuté lovecké pudy, měli byste dbát na kvalitní výcvik poslušnosti a být obezřetní zejména v lese či na louce. Tento pes dokáže být občas dost tvrdohlavý a pokud neuzná úkol důležitým, jednoduše ho neudělá.

Historie plemene sahá do 18. až 19. století do oblasti Švýcarska. Předci velkého švýcarského salašnického psa byli často využíváni k lovu a hlídání majetku, a to z důvodu jejich velikosti, která často odstrašovala. Náplní psí práce bylo také tahání různých břemen a dalšího nákladu. 

Na přelomu 19. a 20. století se pomalu ale jistě začalo s čistokrevným chovem plemene, kdy byli představeni právě tito psi. K jejich ustanovení standardu došlo o rok později, a dokonce jim byla udělená i cena. Roku 1912 byl velký švýcarský salašnický pes konečně a oficiálně uznán FCI.