Přátelský a oddaný
Ke své rodině bývá milý, laskavý a silně navázaný, přesto si zachovává určitou samostatnost typickou pro honiče.
Typický červenočerný honič
Silný, obratný a vytrvalý
Pozorný a přátelský výraz
Akční pes do náročného terénuSrbský honič je středně velký lovecký pes vyšlechtěný pro práci na stopě a lov v obtížném terénu. Vyniká vytrvalostí, dobrým hlasem, velmi kvalitním čichem a výraznou chutí do práce. Ke své rodině bývá oddaný a přátelský, zároveň však potřebuje aktivního člověka, pravidelný pohyb, důslednou výchovu a dostatek podnětů, aby byl spokojeným společníkem i mimo lovecké využití.
Ke své rodině bývá milý, laskavý a silně navázaný, přesto si zachovává určitou samostatnost typickou pro honiče.
Byl vyšlechtěn pro práci v náročném terénu, proto má výbornou fyzickou kondici, odolnost a chuť pohybovat se dlouho venku.
Silný lovecký instinkt a kvalitní čich z něj dělají schopného pracovního psa, který se rád soustředí na pachovou stopu.
Dobře vychází s dalšími psy a obvykle nemá rád dlouhou samotu, protože je zvyklý na kontakt s lidmi i se smečkou.
Srbský honič je středně velký pes pevné konstituce, který působí silně, ale nikoli těžkopádně. Tělo je o něco delší než výška v kohoutku, hřbet rovný a pevný, bedra dobře osvalená a hrudník hluboký. Končetiny mají být silné a dobře zaúhlené, aby pes zvládal náročný terén a vytrvalou práci při lovu.
Hlava je poměrně dlouhá, suchá a ušlechtilá, se slabě vyjádřeným stopem. Oči jsou středně velké, tmavé a mají živý, přátelský výraz. Uši jsou vysoko nasazené, středně dlouhé a převislé. Ocas navazuje na linii zádě a je nesen lehce šavlovitě.
Srst je krátká, bohatá, lesklá a dobře přiléhá k tělu. Typické zbarvení je červené až rezavé nebo liščí s černým pláštěm či sedlem, které může sahat až na hlavu a vytvářet tmavé znaky na spáncích. Malý bílý znak na hrudi a na prstech je přípustný, neměl by však přesahovat předepsaný rozsah standardu.
Červená s černým sedlem
Červená s černým pláštěm
Krátká přiléhavá srst
Pracovní pes v akciSrbský honič je přátelský, oddaný a poměrně společenský pes, který má rád kontakt se svou rodinou. K cizím lidem bývá zdrženlivější, ale zpravidla není agresivní. Není to typický ostrý hlídač, spíše citlivý a pracovitý honič, který potřebuje porozumění, dostatek aktivity a smysluplné vedení.
Při výcviku je důležité začít se socializací od štěněte a pracovat trpělivě, důsledně a s pozitivní motivací. Srbský honič se umí dobře učit, ale při práci může být samostatný a snadno se nechá vést nosem. Proto je zásadní spolehlivé přivolání a bezpečné vedení v prostředí, kde se vyskytuje zvěř.
Dobře vychází s dalšími psy a díky smečkovému založení nesnáší dlouhodobou izolaci. Nejlépe prospívá po boku aktivního člověka, který mu dopřeje dostatek pohybu, pravidelný kontakt a možnost využívat jeho přirozené vlohy při čichových hrách, stopování nebo práci v terénu.



Srbský honič patří ke starým balkánským honičům, kteří byli po staletí využíváni k lovu v náročném terénu. Plemeno se formovalo na území dnešního Srbska, kde si získalo oblibu pro vytrvalost, dobrý hlas, ostrý nos a schopnost pracovat samostatně i v obtížných podmínkách.
V minulosti byl znám pod názvem balkánský honič. Nový název srbský honič byl přijat později a FCI plemeno definitivně uznala jako samostatné plemeno v roce 1955. Dodnes zůstává nejpočetnější především ve své domovině a nejčastěji se uplatňuje jako lovecký pes, i když si nachází místo také v aktivních rodinách.

Při správném vedení může být oddaným rodinným společníkem i spolehlivým pracovním psem. Budoucí majitel musí počítat se silným loveckým pudem, samostatností a vysokou potřebou pravidelné fyzické i mentální aktivity.