Klidný doma
V domácím prostředí bývá tichý, vyrovnaný a rád tráví čas se svou rodinou. Blízký kontakt s lidmi je pro něj důležitý.
Vytrvalý lovecký pohyb
Souměrná a pevná stavba
Vnímavý a přátelský výraz
Odolný švédský honičSchillerův honič je středně velké švédské lovecké plemeno vyšlechtěné pro samostatnou práci na stopě zajíce a lišky. Doma bývá klidný, tichý a přítulný, venku však ukazuje velkou energii, vytrvalost a chuť pracovat. Ke svému majiteli je vnímavý a dobře spolupracuje, přesto si zachovává samostatnost typickou pro honiče. Potřebuje velmi aktivního člověka, pravidelný pohyb, zaměstnání čichem a důsledně budované přivolání.
V domácím prostředí bývá tichý, vyrovnaný a rád tráví čas se svou rodinou. Blízký kontakt s lidmi je pro něj důležitý.
Venku se rychle projeví jeho pracovní temperament. Potřebuje dlouhý pohyb a nestačí mu pouze krátké běžné procházky.
Na svého člověka dobře reaguje, zároveň si ale zachovává vlastní úsudek typický pro samostatně pracující honiče.
Byl vyšlechtěn pro lov zajíce a lišky. Kontakt s drobnými zvířaty proto vyžaduje zvýšenou opatrnost a dobrou kontrolu psa.
Schillerův honič je dobře proporčně stavěný, mírně obdélníkový, šlachovitý a ušlechtilý pes, který působí dojmem rychlosti a síly. Má pevný rovný hřbet, svalnatá bedra, hluboký hrudník a silné končetiny. Ocas je nasazen v linii hřbetu a bývá rovný nebo mírně šavlovitě prohnutý.
Hlava je poněkud delší, lebka mírně klenutá a nejširší mezi ušima. Oči jsou tmavě hnědé s živým výrazem. Uši jsou svěšené, vysoko nasazené, trojúhelníkové, měkké a přiléhají k lícím. Krk je dlouhý a silný a plynule přechází do dobře uložených plecí.
Srst je tvrdá, ne příliš krátká a těsně přiléhá k tělu. Základní barva je sytě tříslová s dobře ohraničeným černým pláštěm na šíji, hřbetě, horní části plecí, bocích, bedrech a horní straně ocasu. Menší bílé znaky na hrudi a prstech jsou přípustné.
Tříslová s černým pláštěm
Souměrná stavba těla
Krátká přiléhavá srst
Odolný pracovní typSchillerův honič je živý a pozorný pes, který doma dokáže působit klidně a velmi příjemně. Ke své rodině bývá přítulný a lidskou společnost vyhledává. K cizím lidem je obvykle přátelský nebo mírně rezervovaný. S dalšími psy většinou vychází dobře, ale výrazný lovecký pud může komplikovat soužití s menšími zvířaty.
Na rozdíl od některých jiných honičů bývá k povelům svého majitele vnímavý, přesto však nelze očekávat bezvýhradnou poslušnost. Výcvik má být trpělivý, důsledný a pravidelný. Dobře funguje práce formou hry, pachové úkoly a odměna za spolupráci.
Lovecký pud je výrazný a při práci venku může snadno převzít vedení nad ostatními podněty. Přivolání je proto nutné dlouhodobě upevňovat v různých prostředích a ve volné přírodě vždy zohlednit bezpečnost psa i zvěře.



Kořeny Schillerova honiče jsou spojeny s první velkou výstavou psů ve Švédsku v roce 1886. Mezi vystavenými honiči byli také sourozenci Tamburini a Ralla I, které vlastnil farmář Per Schiller. Tito psi pocházeli z linií chovaných na panství Kaflås a pravděpodobně měli kořeny v jižním Německu. Další vývoj plemene ovlivnili švýcarští honiči a britští honiči, zejména harrier.
Plemeno se poměrně rychle ustálilo v jednotném typu a Švédský kynologický klub jej uznal v roce 1907. Schillerův honič byl vyšlechtěn především k samostatnému lovu zajíce a lišky. FCI jej definitivně uznala v roce 1955 a dodnes jde mimo Švédsko o poměrně málo početné plemeno.

Pro aktivního člověka, který hledá vytrvalého, odolného a přitom doma klidného honiče a dokáže mu nabídnout dlouhé výlety, důsledný výcvik a smysluplnou práci, může být Schillerův honič velmi oddaným a spolehlivým společníkem.