PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK

Krysaříci tíhnou k problémům se zuby, jak už to u malých plemen bývá. Konkrétně infekce zubů a dásní bývá častým problémem. Objevit se může i luxace pately, různé formy alergií či epilepsie. 

Milující majitelé to s rozmazlováním svých pejsků často dotáhnou až k obezitě, byť nechtěně. Kvalitní strava a zejména nepřekrmování bude dalším hlavním faktorem, díky kterému předejdete dalším problémům.

Plemeno pražský krysařík se skvěle hodí do městského bytu. Nejen z důvodu jeho malé velikosti, ale i klidné povahy. Krysaříci mají rádi teplo a pohodlí domova. 

Pro vaše sousedy bude určitě příjemná novina, že krysaříci málokdy štěkají. Srst je téměř bezúdržbová, stačí občas pročesat a dle potřeby psa vykoupat či otřít mokrou žínkou. 

V zimních měsících byste pejska měli chránit před chladem, nejen tělo, ale také uši, které mají tendenci omrzat. Kvalitní krém či vazelína bude dobrou volbou.

Krysaříci, navzdory své velikosti, potřebují pravidelný pohyb. Milují trávit čas venku na procházce, kde cupitají vedle svého majitele. 

Pokud půjdete do lesa, počítejte s tím, že se u psa může probudit jeho lovecký pud a náhle bude honit veverky a malé hlodavce po parku. 

Pražský krysařík je velmi činorodý pes, kterého využijete při agility či obedince (poslušnosti). To nás přivádí k jeho výcviku, který bude hračkou. Je totiž velmi inteligentní, práce ho baví a pamlskem se nechá rád uplatit.

Předkové pražských krysaříků byli zprvu chováni jako lovci malých zvířat, zejména myší a postupně potkanů, krys a drobných hlodavců. 

Postupem času se stali mazlíčky šlechty, kdy se účastnili královských hostin na Pražském hradě. Později začalo plemeno upadat a stále populárnějším se stával trpasličí pinč, a pražský krysařík tak prožíval krutá období. 

Ve 20. století se čeští kynologové naštěstí rozhodli o záchranu a obnovu národního plemene. Do dnešního dne můžeme krysaříka spatřit čím dál tím více.