PODHALAŇSKÝ OVČÁK

Podhalaňský ovčák patří mezi ta odolnější plemena psů, která nejsou přešlechtěná a zvládnou opravdu drsné podmínky. Na druhou stranu se jedná o velkého psa, u kterého se vyskytují zejména problémy s pohybovým aparátem. Mezi tyto potíže můžeme zařadit již známou dysplazii. Ovčák naštěstí není postihnutý genetickými nemocemi.

Zejména péče o srst v zimních a jarních měsících dokáže mnohdy potrápit. Ovčáci mají bohatou podsadu a také pravidelně línají. V období línání budete muset vytáhnout kartáč téměř každý den, abyste se tak co nejrychleji zbavili starých chlupů. 

Díky jeho samočistící srsti, kdy pes bývá čistý téměř po celý rok s výjimkou dešťů, nebude potřeba ani pravidelná koupel. Při častých koupelích se může snadno vytratit přirozený lesk a maz ze srsti. 

Neměla by se podceňovat pravidelná a kvalitní strava už jen z toho důvodu, že se jedná o plemeno, které má pomalejší metabolismus.

Ovčáci rozhodně potřebují ke spokojenému životu prostor a volný pohyb. Nejlepší volbou pro psa bude velká zahrada, kterou bude zároveň pečlivě hlídat. Možnost kontaktu se svou lidskou rodinou je pro ovčáka důležitá stejně jako výcvik. Přestože plemeno není tak ostré jako ostatní pastevci, určitě se nehodí do nezkušený rukou. 

Je sice poslušný a loajální, ale nikdy nebude slepě plnit naprosto každý úkol, který mu zadáte. Podhalaňský ovčák dokáže být někdy dost tvrdohlavý a když se k tomu přidá i jeho sebevědomý, často nastává problém i pro zkušené kynology. 

Psa využijete při výletech a jako služebního či hlídacího psa. Se správným výcvikem bude skvělým rodinným parťákem a společníkem.

Podhalaňský ovčák měl po dlouhé roky jasně rozdělenou práci, kdy jeho náplň byla především ochrana a pasení stáda. Bílá barva byla tehdy u pastevců velmi žádoucí nejen proto, že se výborně ztratili ve stádě, ale také je lovci ihned rozeznali od případných predátorů. 

O přímých předcích plemene se můžeme bavit od 17. století, kdy hlavním předkem podhalaňského ovčáka byl maďarský kuvasz, a podle některých zdrojů také slovenský čuvač. 

Velký úpadek pro plemeno nastal v 50. letech, kdy došlo k úpadku pastevectví. Naštěstí se postupně díky své povaze stal ovčák dobrým společníkem, hlídačem pozemku, majetku, a dokonce i služebním psem. Jedná se o málo rozšířeného psa, avšak můžeme najít chovatelskou stanici tohoto plemene. Plemeno bylo uznané v roce 1963.