KING CHARLES ŠPANĚL

Kavalíři a kingové mají podobnou náchylnost ke konkrétním nemocem. Stejně jako většina malých plemen, trpí i oni problémy s pohybovým aparátem, kde může vzniknout luxace pately nebo dysplazie kloubů. 

Dále jsou známé především potíže se srdcem jako je endokardióza, postižení srdečních chlopní. Vždy je dobré volit štěně z chovné stanice, kde jsou jedinci pravidelně testovaní.

Péče není nijak náročná. Pejsek potřebuje zejména pravidelný kontakt s lidmi, jinak bude strádat. Srst budete udržovat pravidelným kartáčováním a občasným koupání, když bude pes opravdu špinavý. 

Trimování ani stříhání u tohoto plemen jen tak neuvidíte. Nejvíce se apeluje zejména na kontrolu a čištění uší, které jsou o něco více náchylné k rozvoji infekce.

Váš pejsek rozhodně uvítá procházky v přírodě, kde se bude moct volně proběhnout. Občas se může objevit i lovecký pud u obou španělů, proto bude nutné mít základní výcvik zvládnutý na jedničku. 

Vše záleží na daném jedinci, ale obecně platí, že kingové jsou přece jenom o něco línější než jejich psí sousedi, kavalíři. Tudíž budou rádi v pohodlí domova, vyvalení na gauči vedle svého pána. Pro sportovnější kariéru se tedy doporučuje volit spíše kavalíra.

King Charles španěl má úzce spjatou historii právě s kavalírem. Oba dva pocházejí z Anglie. Obecně se tito psi chovali u královské šlechty a jejich rozkvět přišel až v 18. století, kdy se kladl větší důraz na jejich plemenný standard. 

Do módy přišly kratší čenichy a kulatější lebky, proto byli kingové údajně křížení s mopsy, aby se tak dosáhlo požadovaného vzhledu. Po druhé světové válce se tato plemena rozdělila na dva oficiální standardy. Jejich název vznikl po králi Charlesovi II., který vládl v době jejich vzniku.