KANAÁNSKÝ PES

U kanaánského psa se občas vyskytují problémy se sníženou funkcí štítné žlázy nebo dokonce epilepsie. Dále se může setkat s lymfomem, nádorem z mízních uzlin. Naopak onemocnění pohybového aparátu se u těchto psů vyskytují pouze zřídka. 

Kanaánský pes dokáže vyžít opravdu z mála, ale to určitě není důvod, aby o něj nebylo řádně postaráno. Jako každý pes by měl rozhodně mít neustálý přístup k pitnému režimu a místu, kde si může v klidu lehnout. 

Jeho srst vyžaduje nenáročnou péči formou kartáčování, abyste tak pejska zbavili odumřelých a starých chlupů. Letní dny snáší tato rasa velmi dobře a pokud budete miláčka chovat na zahradě, počítejte i s vyhrabanými ďolíky.

Toto plemeno rozhodně není klasickým psem pro kynologické sporty. Na procházku se svým páníčkem půjde velmi rád, ale využijete ho zejména při práci, kde bude moc využít svou samostatnost a inteligenci. 

Kanaánští psi jsou vhodnými společníky pro zkušené majitelé, kteří ví, jak si se svým čtyřnohým mazlíkem poradit. Jak již bylo zmíněné, důležitá je především včasná a důsledná socializace, kdy pejska seznámíte s novými situacemi. Při výcviku bývá pracovitý a poslušný.

Původní prací kanaánských psů bylo především hlídání obydlí, ale využívaní byli i jako honáčtí pomocníci. Historie těchto psů se odehrává hlavně v Izraeli, kde došlo k celkovému rozvoji a chovu plemene. 

Psi se dokonce postupně stávali i členy armády a výbornými pomocníky při vyhledávání min. Izraelský kynologický klub schválil kanaánského psa již v roce 1953, ale první plemenný standard vznikl v pozdějších letech.