Neúnavný stopař
Má výborný čich, dlouhou výdrž a ochotu pracovat i v chladném a náročném terénu.
FINSKÝ HONIČ
Vytrvalý stopař v pohybu
Odolný pes ze severu
Klidný a soustředěný výraz
Společník pro aktivní životPlemena psů
Finský honič
Houževnatý, přátelský a samostatný stopař z FinskaFinský honič neboli suomenajokoira je vytrvalý lovecký pes vyšlechtěný pro sledování zajíce a lišky podle pachu. V terénu pracuje samostatně, energicky a s výrazným hlasem, doma však bývá klidný, přátelský a společenský. Potřebuje aktivního člověka, dlouhé výpravy do přírody a výcvik vedený trpělivě, důsledně a pozitivně.
Původ Finsko Severský honič vytvořený z místních psů a evropských honičských plemen.
Výška Psi 55–61 cm Feny měří přibližně 52–58 cm; stavba je pevná, ale nepůsobí těžce.
Využití Lov zajíce a lišky Pracuje samostatně podle pachu a kořist sleduje s charakteristickým hlasitým štěkotem.
Náročnost pohybu Vysoká Krátké městské procházky mu nestačí; potřebuje vytrvalostní aktivitu a práci nosem.
Klidný a přátelský
Standard plemene jej popisuje jako vyrovnaného, energického a přátelského psa bez agresivity.
Samostatný při práci
Při sledování stopy se rozhoduje sám, proto potřebuje zkušené vedení a spolehlivé přivolání.
Společenský doma
Rád je nablízku své rodině, nebývá vtíravý a při správné socializaci může být příjemným parťákem.
Harmonický tříbarevný honič s pevnou stavbou
Finský honič je středně velký, výrazně delší než vyšší a silně stavěný pes, který však nepůsobí těžkopádně. Celkový vzhled je vyvážený, funkční a jasně uzpůsobený dlouhé práci v terénu. Hlava je protáhlá, s mírně klenutou lebkou, rovným hřbetem nosu a dobře vyvinutým černým nosem.
Stavba pro lehký a vytrvalý pohyb
Oči jsou tmavě hnědé, mírně oválné a mají klidný výraz. Dlouhé ploché uši visí těsně podél hlavy. Krk je svalnatý, hřbet rovný a pevný, hrudník dlouhý a hluboký. Nízko nasazený ocas dosahuje k hleznům a při pohybu se nezvedá nad linii hřbetu.
Podsada je krátká, hustá a měkká, krycí srst středně dlouhá, rovná, přiléhavá a poměrně hrubá. Zbarvení je vždy tříbarevné: černý plášť doplňuje syté pálení na hlavě, spodních částech těla a končetinách, zatímco bílé znaky se objevují na hlavě, krku, hrudi, dolních částech nohou a špičce ocasu.
Typické tříbarevné zbarvení Tmavě hnědé oči Dlouhé svěšené uši Pevná atletická stavbaPovaha finského honiče
Finský honič je klidný, energický a přátelský pes, který nemá být agresivní ani přehnaně bázlivý. Ke své rodině bývá oddaný a společenský, pozornost si však obvykle nevynucuje. Při vhodné socializaci může dobře vycházet s dětmi i dalšími psy, vždy je však třeba respektovat jeho sílu, temperament a lovecký původ.
Samostatnost vyžaduje trpělivost a jasná pravidla
Při lovu pracuje nezávisle a dokáže dlouho sledovat pachovou stopu. Tato vlastnost se promítá také do běžného života: je inteligentní a učenlivý, ale ne vždy slepě poslušný. Výcvik proto musí být důsledný, pestrý a založený na pozitivní motivaci.
Silný zájem o zvěř může zkomplikovat soužití s drobnými domácími zvířaty a volný pohyb mimo oplocený prostor. Přivolání je nutné budovat od štěněcího věku, přesto bývá v přírodě bezpečnější používat dlouhé vodítko nebo stopovací šňůru.
Péče o finského honiče
- Krátkou přiléhavou srst stačí jednou týdně vykartáčovat gumovou rukavicí nebo jemným kartáčem.
- V období línání zvyšte četnost kartáčování, abyste odstranili uvolněnou podsadu.
- Dlouhé svěšené uši pravidelně kontrolujte, větrejte a čistěte pouze vhodným přípravkem.
- Po návratu z přírody prohlédněte oči, tlapky, meziprstí a kůži kvůli osinám, klíšťatům a poraněním.
- Koupejte pouze podle potřeby a používejte šetrnou kosmetiku pro krátkosrsté psy.
- Pravidelně sledujte chrup a délku drápů, zejména pokud se pes pohybuje převážně na měkkém povrchu.
- Nejlépe prospívá v kontaktu s rodinou a s možností bezpečného pohybu na dobře oploceném pozemku.
Pohyb a aktivity
- Každý den potřebuje dlouhé aktivní procházky, běh nebo jinou vytrvalostní činnost.
- Výborně jej zaměstná stopování, mantrailing, práce nosem, canicross a lovecký výcvik.
- Volný pohyb dopřejte pouze v bezpečně oploceném prostoru nebo na skutečně spolehlivém místě.
- Na běžných procházkách využívejte dlouhé vodítko, pokud není přivolání dokonale upevněné.
- Fyzickou zátěž kombinujte s pachovými úkoly, které odpovídají jeho přirozeným schopnostem.
- Jednotvárné krátké venčení mu nestačí a může vést k neklidu, útěkům nebo ničení věcí.
- U mladých psů zvyšujte délku i intenzitu zátěže postupně s ohledem na vývoj pohybového aparátu.
Zdraví a prevence
- Vybírejte štěně od chovatele, který otevřeně dokládá zdravotní výsledky rodičů.
- U chovných jedinců má význam kontrola kyčlí a dalších oblastí doporučených chovatelským klubem.
- Pravidelně kontrolujte uši, protože jejich tvar může zadržovat vlhkost a podporovat vznik zánětů.
- Udržujte psa ve štíhlé a dobře osvalené kondici, aby nebyly klouby zbytečně zatěžovány.
- Po náročném pohybu sledujte tlapky, svaly a případné kulhání nebo neochotu k dalšímu pohybu.
- Dodržujte pravidelnou veterinární prevenci, očkování, ochranu proti parazitům a péči o chrup.
- Každou změnu chování, výkonnosti, chuti k jídlu nebo pohybu řešte včas s veterinárním lékařem.
Historie plemene
Ve Finsku se na počátku 19. století vedle místních psů vyskytovali také jedinci podobní evropským honičům. Systematický vývoj finského honiče začal po založení Finského kynologického klubu v roce 1889. Při vzniku plemene byla využita různá evropská honičská plemena a důležitou roli sehrála práce regionálních chovatelských sdružení.
První standard byl sepsán v roce 1932. Cílem bylo vytvořit vytrvalého, silného a samostatně pracujícího psa pro sledování zajíce a lišky i v obtížných severských podmínkách. FCI uznala finského honiče definitivně v roce 1954. Mimo Skandinávii zůstává plemeno méně rozšířené, ve své domovině je však dodnes ceněno především jako schopný pracovní honič.
Finský honič potřebuje dlouhý pohyb, práci nosem a bezpečné vedení v přírodě
Je vhodný především pro aktivní a zkušenější majitele, kteří mu nabídnou každodenní zaměstnání, dostatek prostoru a trpělivý výcvik. Péče o srst je jednoduchá, mnohem větší pozornost vyžaduje jeho lovecký instinkt, přivolání, kontrola uší a možnost pravidelně využívat výborný čich při stopování nebo dalších pachových aktivitách.