Vyrovnaný a přátelský
Při správné socializaci bývá otevřený, stabilní a dobře spolupracuje s člověkem i dalšími psy.
Vytrvalý a svižný pohyb
Silný a harmonický honič
Pozorný a ušlechtilý výraz
Odolný společník do přírodyEstonský honič
Vytrvalý, přátelský a pracovitý honič s výborným nosem, zvučným hlasem a silnou loveckou vášníEstonský honič je středně velké lovecké plemeno pocházející z Estonska. V terénu vyniká vytrvalostí, obratností, výborným čichem a výraznou chutí sledovat stopu, zatímco doma může být vyrovnaným a přátelským společníkem. Potřebuje však aktivního majitele, dostatek pohybu, pravidelnou práci nosem, důsledný nácvik přivolání a bezpečně oplocený prostor.
Původ Estonsko Národní lovecké plemeno vyšlechtěné pro práci v estonské krajině a lov drobné zvěře.
Výška Psi 45–52 cm Feny dosahují podle standardu přibližně 42–49 cm v kohoutku.
Délka života Přibližně 12–15 let Dlouhověkost podporuje zdravá hmotnost, kvalitní výživa, vhodná zátěž a pravidelná prevence.
Náročnost pohybu Vysoká Každý den potřebuje aktivní pohyb, čichovou práci a zaměstnání odpovídající jeho loveckému založení.
Výborný stopař
Má velmi dobře vyvinutý čich, silnou chuť sledovat zvěř a vytrvale pracuje i v náročném terénu.
Hlasitý při práci
Zvučný hlas pomáhá lovci sledovat psa na větší vzdálenost, v běžném životě je proto vhodné pracovat i s ovladatelností štěkání.
Aktivní a odolný
Dobře zvládá delší výlety a sportovní program, pokud je zátěž přiměřená věku, kondici a zdravotnímu stavu.
Středně velký, silný a suchý honič s plynulým pohybem
Estonský honič má pevnou kostru, dobře vyvinuté svalstvo a tělo zřetelně delší než je jeho výška v kohoutku. Hlava je při pohledu shora klínovitá, čenich dlouhý a rovný, oči tmavě hnědé a uši tenké, svěšené a přiléhající k lícím. Hrudník je dlouhý a prostorný, hřbet rovný a široký a končetiny silné, rovné a dobře osvalené.
Krátká lesklá srst a výrazné bílé znaky
Srst je krátká, rovnoměrná, tvrdší na dotek a lesklá. Doplňuje ji středně vyvinutá podsada, která pomáhá chránit psa při práci v chladnějším počasí. Ocas je šavlovitý, silný u kořene a postupně se zužuje; při pohybu může živě kmitat, jeho nasazení se však nemá zvedat nad linii hřbetu.
Typické je tříbarevné zbarvení s černými plotnami, pálením a jasně bílými znaky. Povolená je také dvoubarevná varianta s citronovými až zlatavě tříslovými plotnami bez černé. Bílá má být patrná na hlavě, hrdle, hrudi, břiše, končetinách a na špičce ocasu.
Tříbarevné zbarvení Bílé znaky a tmavé plotny Výrazná hlava a dlouhé uši Černé sedlo s pálenímPovaha estonského honiče
Estonský honič má být vyrovnaný, pohyblivý a přátelský. K rodině bývá oddaný a při dostatku aktivity může doma působit klidně. V terénu se však naplno projevuje jeho lovecké založení – pracuje samostatně, vytrvale sleduje stopu a při nalezení zvěře používá zvučný hlas.
Spolupracující lovec, který potřebuje důslednost a bezpečné vedení
Výcvik by měl být založený na pozitivní motivaci, trpělivosti a jasných pravidlech. Plemeno bývá inteligentní a ochotné pracovat, silný čich a lovecká vášeň však mohou v přírodě snadno převážit nad povelem. Přivolání je proto nutné budovat od štěněte a mimo bezpečné prostředí používat dlouhé vodítko.
S dalšími psy většinou vychází dobře, protože bylo po generace využíváno i ke společné práci. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty závisí na rané socializaci a konkrétním jedinci, lovecký pud však nelze spolehlivě odstranit. Kontakt s dětmi by měl být vždy ohleduplný a pod dohledem dospělého.
Péče o estonského honiče
- Krátkou srst jednou týdně vykartáčujte gumovou rukavicí nebo měkkým kartáčem a v období línání péči zintenzivněte.
- Koupejte pouze podle potřeby a po návratu z terénu odstraňte bláto, semena rostlin a případné nečistoty.
- Svěšené uši pravidelně kontrolujte, protože horší proudění vzduchu může podporovat zapaření a záněty.
- Po lovecké práci nebo delším výletu prohlédněte tlapky, kůži, oči a prostor mezi prsty.
- V sezóně klíšťat používejte vhodnou ochranu a po každém pobytu v přírodě psa důkladně prohlédněte.
- Zuby čistěte několikrát týdně a pazúry zkracujte podle potřeby, pokud se přirozeně dostatečně neobrušují.
- Přestože je odolný vůči chladu, potřebuje pravidelný kontakt s rodinou a není vhodný k izolovanému celoročnímu pobytu venku.
Pohyb a aktivity
- Každý den potřebuje dlouhé aktivní procházky, svižný pohyb a dostatek času na čichání a průzkum okolí.
- Nejpřirozenější je pro něj lovecký výcvik a práce na stopě, vhodnou alternativou je nosework, mantrailing nebo pachové hry.
- Po postupném kondičním tréninku může doprovázet majitele při dogtrekkingu, canicrossu nebo delších túrách.
- Bikejoring a další rychlé sporty patří až k tělesně dospělému a zdravému psovi po konzultaci vhodnosti zátěže.
- Volný pohyb dopřejte pouze v bezpečně oploceném prostoru nebo tam, kde je přivolání skutečně spolehlivé.
- Nedostatek pohybu a mentální práce může vést k neklidu, útěkům, ničení vybavení nebo nadměrnému hlasovému projevu.
- Zátěž vždy přizpůsobte věku, teplotě, povrchu, kondici a zdravotnímu stavu konkrétního psa.
Zdraví a prevence
- Estonský honič je považován za odolné pracovní plemeno, žádný pes však není zcela bez rizika dědičných nebo získaných onemocnění.
- Při výběru štěněte požadujte výsledky zdravotních vyšetření rodičů doporučených příslušným chovatelským klubem.
- Krívání, ztuhlost nebo neochota k pohybu mohou upozornit na problém pohybového aparátu a patří k veterinárnímu vyšetření.
- Svěšené uši mohou být náchylnější k zánětům; zápach, zarudnutí, svědění nebo výtok nepřehlížejte.
- Pracovní psi jsou vystaveni vyššímu riziku poranění, cizích těles, odřenin a poškození tlapek v náročném terénu.
- Udržujte zdravou hmotnost, protože nadváha zvyšuje zátěž kloubů a snižuje výkonnost i odolnost psa.
- Základem prevence je očkování, ochrana před parazity, kvalitní výživa a pravidelné veterinární prohlídky.
Historie plemene
Estonský honič vznikal ve 20. století z místních honičů a dalších evropských loveckých plemen. Významným impulzem k jeho vývoji byla potřeba menšího honiče, který by při lovu neohrožoval spárkatou zvěř a dokázal spolehlivě pracovat v místních lesích a mokřadech.
Do chovu přispěli východo- a západoevropští i britští honiči. Tisíce psů byly posuzovány, vybírány a zapisovány jako základ nového plemene, jehož standard byl v Estonsku oficiálně schválen v roce 1954. Mezinárodní kynologická federace FCI přijala estonského honiče prozatímně v roce 2019 pod číslem standardu 366.
Estonský honič potřebuje aktivní život, důsledný výcvik a dostatek příležitostí pracovat nosem
V rukou zkušeného a aktivního majitele je přátelským, vytrvalým a velmi schopným společníkem. Budoucí chovatel však musí počítat se silným loveckým pudem, vysokou potřebou pohybu, zvučným hlasem a nutností bezpečně řídit volný pohyb psa v přírodě.