Vyrovnaný a přátelský
Při správné socializaci bývá otevřený, stabilní a dobře spolupracuje s člověkem i dalšími psy.
Vytrvalý a svižný pohyb
Silný a harmonický honič
Pozorný a ušlechtilý výraz
Odolný společník do přírodyEstonský honič je středně velké lovecké plemeno pocházející z Estonska. V terénu vyniká vytrvalostí, obratností, výborným čichem a výraznou chutí sledovat stopu, zatímco doma může být vyrovnaným a přátelským společníkem. Potřebuje však aktivního majitele, dostatek pohybu, pravidelnou práci nosem, důsledný nácvik přivolání a bezpečně oplocený prostor.
Při správné socializaci bývá otevřený, stabilní a dobře spolupracuje s člověkem i dalšími psy.
Má velmi dobře vyvinutý čich, silnou chuť sledovat zvěř a vytrvale pracuje i v náročném terénu.
Zvučný hlas pomáhá lovci sledovat psa na větší vzdálenost, v běžném životě je proto vhodné pracovat i s ovladatelností štěkání.
Dobře zvládá delší výlety a sportovní program, pokud je zátěž přiměřená věku, kondici a zdravotnímu stavu.
Estonský honič má pevnou kostru, dobře vyvinuté svalstvo a tělo zřetelně delší než je jeho výška v kohoutku. Hlava je při pohledu shora klínovitá, čenich dlouhý a rovný, oči tmavě hnědé a uši tenké, svěšené a přiléhající k lícím. Hrudník je dlouhý a prostorný, hřbet rovný a široký a končetiny silné, rovné a dobře osvalené.
Srst je krátká, rovnoměrná, tvrdší na dotek a lesklá. Doplňuje ji středně vyvinutá podsada, která pomáhá chránit psa při práci v chladnějším počasí. Ocas je šavlovitý, silný u kořene a postupně se zužuje; při pohybu může živě kmitat, jeho nasazení se však nemá zvedat nad linii hřbetu.
Typické je tříbarevné zbarvení s černými plotnami, pálením a jasně bílými znaky. Povolená je také dvoubarevná varianta s citronovými až zlatavě tříslovými plotnami bez černé. Bílá má být patrná na hlavě, hrdle, hrudi, břiše, končetinách a na špičce ocasu.
Tříbarevné zbarvení
Bílé znaky a tmavé plotny
Výrazná hlava a dlouhé uši
Černé sedlo s pálenímEstonský honič má být vyrovnaný, pohyblivý a přátelský. K rodině bývá oddaný a při dostatku aktivity může doma působit klidně. V terénu se však naplno projevuje jeho lovecké založení – pracuje samostatně, vytrvale sleduje stopu a při nalezení zvěře používá zvučný hlas.
Výcvik by měl být založený na pozitivní motivaci, trpělivosti a jasných pravidlech. Plemeno bývá inteligentní a ochotné pracovat, silný čich a lovecká vášeň však mohou v přírodě snadno převážit nad povelem. Přivolání je proto nutné budovat od štěněte a mimo bezpečné prostředí používat dlouhé vodítko.
S dalšími psy většinou vychází dobře, protože bylo po generace využíváno i ke společné práci. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty závisí na rané socializaci a konkrétním jedinci, lovecký pud však nelze spolehlivě odstranit. Kontakt s dětmi by měl být vždy ohleduplný a pod dohledem dospělého.



Estonský honič vznikal ve 20. století z místních honičů a dalších evropských loveckých plemen. Významným impulzem k jeho vývoji byla potřeba menšího honiče, který by při lovu neohrožoval spárkatou zvěř a dokázal spolehlivě pracovat v místních lesích a mokřadech.
Do chovu přispěli východo- a západoevropští i britští honiči. Tisíce psů byly posuzovány, vybírány a zapisovány jako základ nového plemene, jehož standard byl v Estonsku oficiálně schválen v roce 1954. Mezinárodní kynologická federace FCI přijala estonského honiče prozatímně v roce 2019 pod číslem standardu 366.

V rukou zkušeného a aktivního majitele je přátelským, vytrvalým a velmi schopným společníkem. Budoucí chovatel však musí počítat se silným loveckým pudem, vysokou potřebou pohybu, zvučným hlasem a nutností bezpečně řídit volný pohyb psa v přírodě.