Vytrvalý stopař
Jeho pracovní tempo je spíše střední, ale dokáže ho udržet dlouho a soustředěně.
Silný a vytrvalý honič
Výborný čich
Klidný a oddaný
Ilustrační AI záběrArtoisský honič je středně velký, pevně stavěný a svalnatý francouzský honič, který byl po staletí ceněn především při lovu zajíců. Má výborný čich, pracuje soustředěně a jeho tempo není nejrychlejší, zato je dlouhodobě vytrvalé. Ve smečce bývá nekonfliktní, ke svému člověku se silně váže a při dostatku pohybu, práce nosem a jasném vedení může být také příjemným společníkem pro zkušenou aktivní rodinu.
Jeho pracovní tempo je spíše střední, ale dokáže ho udržet dlouho a soustředěně.
Na zajímavé stopě může přestat vnímat okolí, proto potřebuje spolehlivé jištění.
Má dobrou smečkovou mentalitu, nebývá zbytečně konfliktní a rád spolupracuje s dalšími psy.
Při citlivém vedení si vytváří pevné pouto a doma může působit překvapivě klidně a laskavě.
Artoisský honič nemá působit jemně, dlouze ani příliš lehce. Je to kompaktní, silný pes s výraznou kostrou a dobře vyvinutým svalstvem. Tělo je jen nepatrně delší než výška v kohoutku, hrudník je hluboký a široký a pohyb zůstává rovnoměrný, lehký a úsporný.
Lebka je silná, široká, poměrně krátká a v horní části zaoblená. Stop je výrazný, čenich rovný a pysky dostatečně vyvinuté, aby při pohledu z profilu vytvářely hranatější zakončení mordy. Oči jsou kulaté, tmavě hnědé a dodávají psovi měkký, lehce melancholický výraz.
Uši jsou nasazené přibližně v úrovni očí, široké, téměř ploché, na konci zaoblené a dosahují k začátku nosu. Krk je silný, hřbet široký a pevný, žebra dobře klenutá a končetiny rovné a robustní. Ocas je silný, poměrně dlouhý a bývá nesen šavlovitě.
Tmavě plavý trikolor
Dlouhé téměř ploché uši
Široká a silná hlava
Černý plášť a velké skvrnyArtoisský honič je energický, odolný a pracovitý pes s výrazným loveckým založením. Současně je popisován jako klidný, velmi navázaný na svého majitele a dobře fungující ve smečce. Nebývá přehnaně ostrý, ale na stopě dokáže pracovat samostatně a rozhodovat se bez neustálého vedení člověka.
V rodině může být laskavý a přítulný, pokud má dostatek aktivity a od mládí prochází kvalitní socializací. S dalšími psy obvykle vychází dobře, protože byl po generace veden k práci ve smečce. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty je však nutné posuzovat velmi opatrně kvůli silnému loveckému pudu.
Výcvik musí být důsledný, trpělivý a založený na motivaci. Tvrdé zacházení nepodporuje spolupráci a mechanické opakování může psa rychle přestat bavit. Přivolání je třeba trénovat od štěněte, ale ani dobrý výcvik nemusí při čerstvé stopě překonat jeho lovecký instinkt.



Artoisský honič je ve Francii připomínán nejméně od 17. století jako honič zaměřený především na lov zajíců. Patří mezi takzvané briquety – středně velké lovecké psy stojící velikostí mezi velkými honiči a bassety. V 19. století byl oblíbený nejen v oblasti Artois, ale i mimo ni.
Do chovu se v různých obdobích přimíchávali angličtí honiči a příbuzný normandský typ. Na začátku 20. století existovaly významné linie, po druhé světové válce však plemeno prakticky zmizelo. V 70. letech 20. století bylo ve Francii cíleně obnoveno a dodnes zůstává vzácným pracovním honičem s výraznou vazbou na svůj původní účel.

Artoisský honič nejlépe prospívá u člověka, který respektuje jeho lovecký instinkt a nabídne mu pravidelnou práci nosem. Potřebuje dlouhé vycházky, spolehlivé jištění, kontakt s rodinou a trpělivý výcvik bez zbytečné tvrdosti. Ve správných rukou se z něj stává oddaný, klidný a mimořádně vytrvalý partner pro aktivní život.