Paraziti nemusí být na první pohled vidět
I zdravě vypadající pes může být infikovaný. Zvlášť u štěňat, starších nebo oslabených psů může větší parazitární zátěž znamenat závažný zdravotní problém. Proto má smysl prevence i cílené vyšetření stolice.

Odčervení patří k základní péči o psa, ale správný režim není jen o jedné tabletě každé tři měsíce. Záleží na věku, způsobu života i riziku nákazy. Přehledně vysvětlujeme, kdy začít u štěněte, jak často odčervovat dospělého psa, jak poznat možné parazity a proč jsou některé z nich rizikem také pro člověka.
Ne všechny přípravky působí proti všem druhům vnitřních parazitů. U štěňat, nemocných psů, při výrazných potížích nebo při podezření na konkrétní infekci je vhodné postup konzultovat s veterinářem. Tento článek nenahrazuje veterinární vyšetření.
Odčervení je preventivní nebo léčebné podání antiparazitika proti vnitřním červům, tedy helmintům. Patří mezi ně například škrkavky, tasemnice a měchovci. Mohou žít ve střevě, některé vývojové fáze ale migrují také dalšími tkáněmi a orgány. Infekce může probíhat bez příznaků, nebo způsobit průjem, zvracení, hubnutí, horší prospívání, chudokrevnost či celkové oslabení psa.
I zdravě vypadající pes může být infikovaný. Zvlášť u štěňat, starších nebo oslabených psů může větší parazitární zátěž znamenat závažný zdravotní problém. Proto má smysl prevence i cílené vyšetření stolice.
Některé psí parazity řadíme mezi zoonózy. Významný je například Toxocara canis, některé měchovce a některé tasemnice včetně echinokoků. Riziko snižuje pravidelná kontrola parazitů, rychlý sběr výkalů, hygiena rukou a vhodná ochrana proti blechám.
Člověk se nenakazí tím, že psa pouze pohladí. Riziko závisí na konkrétním parazitovi a jeho životním cyklu. U škrkavek jde zejména o náhodné pozření infekčních vajíček z kontaminovaného prostředí, u Dipylidium caninum o vzácné spolknutí infikované blechy a u echinokoků o kontakt s vajíčky vylučovanými infikovaným psem.
Pod označením „červi“ se skrývá více různých parazitů s odlišným životním cyklem. Právě proto neexistuje jedna univerzální tableta a jeden interval, který by automaticky vyřešil všechna rizika.
Toxocara canis je velmi důležitá hlavně u štěňat. Larvy se mohou přenést z feny na štěňata ještě před narozením a následně také mlékem. Pes se může nakazit i pozřením infekčních vajíček z prostředí nebo ulovené kořisti. Toxocara má zoonotický význam také pro člověka.
Dipylidium caninum se přenáší spolknutím infikované blechy. Jiné tasemnice, například rodu Taenia, mohou souviset s požíráním kořisti, syrového masa nebo vnitřností obsahujících larvální stadia. Zvláštní pozornost si zaslouží echinokokové pro jejich závažný zoonotický význam.
Mezi psí měchovce patří například Ancylostoma caninum a Uncinaria stenocephala. Nákaza může vzniknout pozřením larev z kontaminovaného prostředí, u některých druhů také průnikem larev přes kůži. Ancylostoma caninum se může přenášet na štěňata mlékem a některé měchovce mají zoonotický potenciál.
Tady jsou čísla, která je dobré znát. Štěňata se odčervují výrazně častěji než dospělí psi. U dospělého psa se interval odvíjí od rizika, ale pokud riziko neumíme přesně vyhodnotit, praktickým orientačním minimem je kontrola alespoň čtyřikrát ročně.
První ošetření štěňat proti škrkavkám se běžně provádí ve věku přibližně 14 dnů. Chovatel s prevencí začíná takto brzy právě kvůli vysokému riziku infekce Toxocara canis.
Odčervení se opakuje každých 14 dnů až do dvou týdnů po odstavu. V běžné chovatelské praxi to často vychází přibližně do 10. až 12. týdne věku podle termínu odstavu.
Pokud zvýšené riziko infekce pokračuje, například při častém kontaktu s dalšími štěňaty, může se pokračovat měsíčně až do šesti měsíců věku. Další režim už se řídí životním stylem konkrétního psa.
Pokud nelze individuální riziko spolehlivě určit, doporučuje se odčervení nebo parazitologické vyšetření stolice nejméně čtyřikrát ročně. Prakticky to odpovídá přibližně intervalu každé tři měsíce, který se často používá jako základní orientace.
Lovečtí psi, psi žijící ve větších skupinách, psi s přístupem ke kořisti, mršinám nebo syrovým vnitřnostem a některá pracovní zvířata mohou potřebovat kontrolu výrazně častěji. Podle konkrétního rizika může jít o 4 až 12 ošetření nebo vyšetření za rok.
Pes, který loví nebo požírá kořist či syrové vnitřnosti, má jiné riziko tasemnic než pes, který takový přístup nemá. U Dipylidium caninum je zásadní výskyt blech. U echinokoků se zohledňuje také místo pobytu, cestování a přístup k potenciálně infikovaným orgánům mezihostitelů.
Pravidelné parazitologické vyšetření stolice může u některých střevních parazitů nahradit část rutinních ošetření, pokud se provádí ve stejné frekvenci, v jaké by bylo doporučeno odčervení. U některých tasemnic však běžné vyšetření stolice nemusí infekci spolehlivě zachytit.
Příznaky napadení vnitřními parazity mohou být velmi různé a žádný z nich sám o sobě diagnózu nepotvrdí. Někteří psi přitom nemají viditelné potíže vůbec.
Průjem nebo opakovaně měkká stolice, někdy s příměsí krve.
Zvracení, nechutenství nebo změna příjmu potravy.
Hubnutí navzdory normálnímu nebo zvýšenému příjmu potravy.
Nafouklé břicho a horší prospívání, zejména u štěňat.
Únava, slabost, matná srst nebo celkové zhoršení kondice.
Bledé sliznice nebo chudokrevnost při silné infekci některými měchovci.
Viditelní červi nebo články tasemnice ve stolici, na srsti u konečníku či v pelíšku.
Svědění kolem konečníku a sáňkování. To ale může souviset také s análními žlázkami a není důkazem červů.

Veterináře vyhledejte rychleji u štěněte nebo dospělého psa s výraznou slabostí, opakovaným zvracením, krvavým průjmem, bledými sliznicemi, rychlým hubnutím nebo celkovým zhoršením stavu.
Pravidelná kontrola parazitů funguje nejlépe společně s hygienou prostředí a omezením cest nákazy. Cílem není psa „odčervit jednou provždy“, ale dlouhodobě držet riziko pod kontrolou.
Pravidelně uklízejte výkaly při venčení i na vlastní zahradě. Tím snižujete kontaminaci prostředí vajíčky a larvami parazitů a současně chráníte další zvířata i lidi.
Ochrana proti blechám pomáhá přerušit životní cyklus Dipylidium caninum. Nenechte psa požírat mršiny a kořist a u syrového krmení věnujte pozornost původu masa a vnitřností.
Zapisujte si odčervení nebo vyšetření stolice. Režim přehodnoťte při změně krmení, cestování, lovu, kontaktu s více zvířaty nebo při příchodu malých dětí do domácnosti.
Praktické odpovědi k intervalům, štěňatům, příznakům, zoonózám i přípravkům na odčervení.
U štěňat začíná odčervení už ve dvou týdnech a opakuje se v krátkých intervalech. U dospělého psa se režim přizpůsobuje skutečnému riziku. Sledujte nejen termín poslední tablety, ale také blechy, způsob krmení, lov, cestování a prostředí, ve kterém pes žije.
Přejít na celý Rádce ZOOAQUA →