Odvážný a sebevědomý
Typický yorkšír se jen tak něčeho nezalekne a někdy má tendenci přeceňovat své možnosti i vůči mnohem větším psům.
Mrštný a energický pohyb
Malý, kompaktní a sebevědomý
Jemná srst a bystrý výraz
Odvážný rodinný společníkYorkšírský teriér je malý společenský pes s výrazným temperamentem teriéra. Bývá veselý, bystrý, pohotový a velmi oddaný své rodině, přesto se často chová mnohem sebevědoměji, než by odpovídalo jeho velikosti. Dobře se přizpůsobí životu v bytě, potřebuje však pravidelný pohyb, důslednou výchovu, socializaci a pečlivou péči o srst i chrup.
Typický yorkšír se jen tak něčeho nezalekne a někdy má tendenci přeceňovat své možnosti i vůči mnohem větším psům.
Ke svým lidem bývá velmi oddaný, vyhledává jejich společnost a rád se zapojuje do běžného domácího života.
Rychle chápe nové úkoly a dobře reaguje na krátký, srozumitelný výcvik založený na odměnách a jasných pravidlech.
Je pozorný k dění kolem sebe a má sklon hlasitě upozorňovat na pohyb, návštěvy nebo neobvyklé zvuky.
Yorkšírský teriér má působit kompaktně, upraveně a vyváženě. Trup je pevný, hřbet rovný a končetiny při pohledu zepředu i zezadu rovné. Přestože jde o velmi malé plemeno, celkový výraz má být energický a sebevědomý. Pohyb je volný, vydatný a pes si při něm zachovává rovnou horní linii.
Lebka je poměrně malá a plochá, tlama není příliš dlouhá a nosní houba je černá. Oči jsou středně velké, tmavé a lesklé s bystrým inteligentním výrazem. Uši jsou malé, ve tvaru písmene V, vzpřímené a nejsou nasazené příliš daleko od sebe.
Srst na těle je středně dlouhá, dokonale rovná, lesklá a jemná s hedvábnou strukturou. Standard požaduje tmavě ocelově modrou barvu od týlu ke kořeni ocasu a sytě zlaté pálení na hlavě, hrudi a končetinách. Srst nesmí být vlnitá ani vlněná a nemá bránit volnému pohybu psa.
Kratší domácí úprava
Praktická úprava srsti
Delší upravená srst
Krátký střih pro běžný životYorkšírský teriér bývá veselý, přátelský, temperamentní a sebevědomý. Svou rodinu má silně rád a často se chová jako pozorný malý hlídač. Vůči neznámým lidem může být nejprve rezervovanější a potřebuje čas, aby si k nim vytvořil důvěru.
Jeho malá velikost nesmí být důvodem k rezignaci na výchovu. Sebevědomý yorkšír může bez správného vedení štěkat, vyjíždět po větších psech nebo si vynucovat pozornost. Pomáhá časná socializace, klidné vedení a důslednost bez zbytečně tvrdého zacházení.
Dobře vedený yorkšír se může uplatnit jako aktivní rodinný pes i v různých kynologických aktivitách. Při seznamování s většími psy je nutné hlídat bezpečnost, protože jeho odvaha někdy výrazně převyšuje fyzické možnosti malého těla.



Yorkšírský teriér vznikl v severní Anglii a jeho vývoj je spojen s oblastí Yorkshire. FCI uvádí, že plemeno bylo známé přibližně od 50. let 19. století a mezi jeho předky patřil starý Black and Tan Terrier spolu s dalšími malými plemeny, například maltézským psíkem a skye teriérem.
Malí teriéři se uplatňovali při lovu hlodavců a postupně se z pracovně využívaného psa stal také oblíbený společenský pes. Současný název plemene byl přijat v roce 1870. Dodnes si yorkšírský teriér zachovává typickou teriérskou pohotovost, lovecký instinkt a výrazné sebevědomí.

V dobře vedené domácnosti je veselým, aktivním a oddaným společníkem, který se snadno přizpůsobí i životu ve městě. Budoucí majitel však musí počítat s teriérským sebevědomím, sklonem k hlasitým projevům, pravidelnou péčí o chrup a s tím, že dlouhá jemná srst vyžaduje průběžnou údržbu.