Vytrvalý a odolný
Byl vyšlechtěn pro dlouhou práci v náročném terénu. Potřebuje pravidelnou zátěž a dobře zvládá dlouhé přesuny i práci na stopě.
Vytrvalý a silný v pohybu
Robustní a harmonický honič
Přátelský a soustředěný výraz
Lovecký pes pro velkou zvěřVelký francouzsko-anglický bílo-černý honič je velký, robustní a vytrvalý lovecký pes původem z Francie. Vznikl spojením francouzských honičů a anglického foxhounda a byl vyšlechtěn především pro smečkovou práci při lovu velké zvěře. Ke člověku bývá přátelský a kontaktní, ale jeho silný lovecký pud, samostatnost a mimořádné pohybové nároky vyžadují zkušeného a velmi aktivního majitele.
Byl vyšlechtěn pro dlouhou práci v náročném terénu. Potřebuje pravidelnou zátěž a dobře zvládá dlouhé přesuny i práci na stopě.
FCI ho popisuje jako přátelského psa, který má blízko k člověku a dobře se ovládá při skupinovém ustájení.
Historicky pracuje ve smečkách a přítomnost dalších psů mu zpravidla vyhovuje. Samota pro něj nebývá ideálním životním režimem.
Jeho lovecký pud je výrazný a samostatné sledování stopy je přirozenou součástí povahy. Přivolání je proto zásadní součástí výcviku.
Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič je podle FCI mohutný, odolný a robustní pes se silnou kostrou, která připomíná jeho gaskoňsko-saintongeoiský původ. Tělo je harmonické a délka těla od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu odpovídá přibližně kohoutkové výšce.
Hlava je silná a spíše kratší, lebka poměrně plochá a široká a stop dobře vyjádřený. Tlama je rovná a o něco kratší než lebka. Oči jsou hnědé a poměrně hluboko uložené. Uši jsou středně dlouhé, nasazené v úrovni očí, u kořene poměrně ploché a směrem ke konci se stáčejí.
Krk je silný a spíše kratší, mírný lalok je tolerován. Hřbet je rovný, bedra široká a spíše krátká, hrudník široký a spuštěný k loktům. Srst je krátká, poměrně tvrdá a hustá. Povinné je bílo-černé zbarvení s černým pláštěm a různě rozsáhlými černými plotnami.
Bílá s černým pláštěm
Černé plotny
Jemné pálené znaky
Krátká a hustá srstNavzdory své velikosti a pracovnímu založení bývá tento honič mimo lov klidný a společenský. Standard FCI zdůrazňuje jeho přátelskost, blízkost k lidem a dobrou ovladatelnost ve smečce. Zdrojový článek zároveň popisuje silnou vazbu na lidskou i psí společnost a výraznou potřebu kontaktu.
Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič je samostatný a při práci se rozhoduje podle stopy. Výcvik proto vyžaduje trpělivost, důslednost a pozitivní motivaci. Nejdůležitější je dobře nacvičené přivolání a bezpečné vedení v prostředí, kde může narazit na zvěř.
Se psy zpravidla dobře spolupracuje, protože smečková práce je součástí jeho historie. U malých zvířat je naopak nutné počítat se silným loveckým pudem a velmi časnou socializací. K dětem může být při správném vedení mírný a trpělivý, kontakt dítěte a velkého psa by však měl vždy probíhat pod dohledem dospělého.



Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič vznikl ve Francii z typu označovaného jako Bâtard Anglo-Saintongeois, který se objevil v polovině 19. století. Šlo o výsledek křížení saintongeoiských honičů s anglickým foxhoundem. Cílem bylo spojit sílu a odolnost francouzských honičů s vytrvalostí a pracovním stylem anglických psů.
Plemeno se využívá jako smečkový honič při lovu velké zvěře, zejména jelenů a vysoké. FCI ho definitivně uznala 27. ledna 1983. Ve Francii si dodnes zachovává především pracovní význam a mimo zemi původu zůstává poměrně vzácné.

Vhodný majitel musí počítat s mimořádnou potřebou pohybu, silným loveckým pudem a samostatností při práci. Kdo mu nabídne dostatek aktivity, kvalitní výcvik a blízký kontakt, získá vytrvalého, přátelského a schopného pracovního partnera.