Klidná
Perská kočka obvykle preferuje pohodové domácí prostředí a nebývá tak temperamentní jako některá orientální plemena.
Klidná, přítulná a elegantní
Kulatá hlava a výrazné oči
Bohatá dlouhá srstPerská kočka patří mezi známá dlouhosrstá plemena. Je klidná, mazlivá a zpravidla dává přednost domácí pohodě před divokými aktivitami. Ke své rodině bývá přátelská a trpělivá, dobře se může snášet i s dětmi a dalšími zvířaty. Její nejvýraznější ozdobou je hustá, dlouhá srst, která ale vyžaduje pravidelnou péči.
Perská kočka obvykle preferuje pohodové domácí prostředí a nebývá tak temperamentní jako některá orientální plemena.
Ráda tráví čas v blízkosti své rodiny, odpočívá vedle člověka a často vyhledává mazlení.
Při dobré socializaci bývá tolerantní k dětem i dalším zvířatům v domácnosti.
Není typickým sportovcem, přesto potřebuje pravidelnou hru a prostředí, které podporuje přirozený pohyb.
Perská kočka působí mohutně a kompaktně. Má kulatou hlavu, malé nízko posazené uši, velké výrazné oči a krátký široký nos. Tělo je svalnaté, končetiny spíše kratší a tlapky kulaté. Dojem robustnosti ještě zesiluje velmi bohatá dlouhá srst a huňatý ocas.
Perské kočky se vyskytují v mnoha barevných variantách, například bílé, černé, modré, krémové, červené, stříbřité, zlaté, želvovinové nebo tabby. Barva očí se liší podle zbarvení a standardu konkrétní variety.
Srst je dlouhá, hustá a jemná. Největší objem bývá patrný na krku, hrudi, břiše a ocasu. Právě péče o srst patří k nejdůležitějším každodenním povinnostem majitele.
Kompaktní stavba těla
Kulatá hlava a velké oči
Bohatá dlouhá srst
Huňatý ocas a jemná srst
Perská kočka má obvykle klidnou a přátelskou povahu. Ráda odpočívá v teple domova, drží se poblíž svého člověka a vyhledává mazlení. Není tak hlasitá ani tak akční jako některá jiná plemena a většinu času ocení klidné prostředí.
Při dobré socializaci se může dobře snášet s dětmi, dalšími kočkami i klidnými psy. Krátkou samotu obvykle zvládá, ale stále potřebuje pravidelný kontakt, péči a každodenní pozornost.
Nejlépe se cítí v bezpečné domácnosti, kde má klidné místo k odpočinku, pravidelnou péči o srst a dostatek kontaktu se svou rodinou.
Dlouhá srst je krásná, ale vyžaduje pravidelnou a důslednou péči, jinak se snadno zacuchá a zplstnatí.
Perská kočka nebývá extrémně aktivní, přesto potřebuje každodenní pohyb a jednoduché hry.
Perské kočky mohou mít některé dědičné a anatomicky podmíněné zdravotní problémy, proto je důležitý výběr zodpovědného chovatele.
Dlouhosrsté kočky z oblasti tehdejší Persie se v Evropě objevovaly už v 17. století. Jedním z často uváděných historických údajů je rok 1626, kdy Pietro della Valle přivezl do Evropy dlouhosrstou kočku z Persie.
V dalších stoletích se v Evropě křížily různé dlouhosrsté linie, včetně koček označovaných jako perské a angorské. Moderní vzhled perské kočky se postupně ustálil selektivním chovem. Plemeno se stalo jedním z nejznámějších dlouhosrstých plemen na světě.

Hodí se pro lidi, kteří hledají klidnou, přítulnou domácí kočku a jsou připraveni věnovat každý den čas péči o její dlouhou srst, oči a celkovou kondici.