Samotářská
Většinu života tráví skrytě a mimo období rozmnožování se pohybuje převážně sama.
Drobná, ostražitá a dokonale maskovaná
Velké oči a jemně pruhovaná tvář
Rezavé skvrny a krátká jemná srstCejlonská kočka (Prionailurus rubiginosus) patří k nejmenším kočkovitým šelmám na světě. Na první pohled zaujme velkýma očima, jemnou stavbou těla a béžově šedou srstí s rezavými skvrnami a pruhy. V přírodě žije skrytě, aktivní bývá hlavně večer a v noci a při nebezpečí dokáže velmi obratně šplhat.
Většinu života tráví skrytě a mimo období rozmnožování se pohybuje převážně sama.
Loví především malé obratlovce a při hledání potravy se pohybuje hlavně po zemi.
Na stromy uniká při ohrožení a dokáže je využívat také jako bezpečné místo k odpočinku.
Je přizpůsobená skrytému způsobu života a při vyrušení se snaží rychle ukrýt.
Cejlonská kočka má krátkou jemnou srst v béžových až šedohnědých odstínech s rezavým nádechem. Hřbet a boky pokrývají rezavě hnědé skvrny, které se místy spojují do podélných linií. Spodní část těla je světlejší a nese výraznější tmavé skvrny a příčné pruhy.
Hlava je zaoblená, uši malé a zakulacené. Velké oči působí výrazně a jsou dobře přizpůsobené aktivitě za šera a v noci. Na tvářích se objevují tmavé proužky a od očí směrem přes čelo a temeno vedou další výrazné linie.
Končetiny jsou štíhlé, ale pevné. Ocas je poměrně krátký, přibližně poloviční vůči délce hlavy a těla, a může nést méně výrazné tmavší kroužkování.
Drobná stavba těla
Velké výrazné oči
Rezavé skvrny a pruhy
Štíhlé pružné končetiny
O chování cejlonské kočky ve volné přírodě stále není známo tolik jako u běžnějších kočkovitých šelem. Pozorování však ukazují, že je převážně noční, velmi aktivní a obratná. Přes den odpočívá v dutinách, hustém porostu nebo jiných chráněných místech.
Při lovu se pohybuje zejména po zemi, ale velmi dobře šplhá. Stromy, skály a další členité prostředí využívá jako úkryt před nebezpečím. Její potravu tvoří především drobní obratlovci a další menší živočichové.
Cejlonská kočka je divoká kočkovitá šelma, nikoli domácí plemeno. Její chov patří do rukou odborných zoologických zařízení se specializovanými podmínkami.
V lidské péči vyžaduje specializované podmínky odpovídající potřebám malého divokého predátora.
Přirozeně je nejaktivnější za šera a v noci a potřebuje možnost lovit, šplhat a prozkoumávat okolí.
O zdravotních predispozicích tohoto vzácného divokého druhu je k dispozici méně údajů než u domácích koček.
Cejlonská kočka žije v jižní Asii a na Srí Lance se vyskytují místní poddruhy přizpůsobené tamním podmínkám. Její nenápadný způsob života a malá velikost způsobují, že se ve volné přírodě obtížně sleduje a řada údajů o jejím rozšíření a ekologii zůstává neúplná.
Druh je mezinárodně sledován z hlediska ochrany přírody. Mezi hlavní rizika patří ztráta a přeměna přirozeného prostředí, pronásledování člověkem a další změny krajiny. V zoologických zahradách se proto u vybraných populací využívá koordinovaný chov zaměřený na zachování geneticky životaschopné populace.

Objevte další kočky a seznamte se s jejich vzhledem, způsobem života, nároky i historií.