Rodinného psa nevybírejte jen podle vzhledu nebo pověsti plemene. Důležitá je povaha konkrétního psa, jeho velikost, energie, trénovatelnost i věk dětí. Podívejte se, která plemena mohou být skvělými rodinnými parťáky a co je potřeba promyslet dříve, než si psa přivedete domů.
I vyrovnaný rodinný pes potřebuje respekt, klid a možnost odejít. Malé dítě a pes by spolu neměli zůstávat bez dozoru dospělého a děti je potřeba od začátku učit, že tahání za srst, škádlení, lezení na psa nebo nucené objímání nejsou hra.
Do rodiny s dětmi se hodí pes s vyrovnaným temperamentem, dobrou schopností učit se a nároky na pohyb, které rodina skutečně zvládne dlouhodobě naplňovat. Stejně důležitá je kvalitní socializace, výchova a respekt k tomu, že každý pes má vlastní hranice.
Přátelskost je důležitá, ale sama nestačí. Rodinný pes by měl dobře zvládat běžný ruch domácnosti, umět odpočívat, reagovat na vedení člověka a po vzrušení se znovu zklidnit. Velkou roli hraje také to, jak byl pes vedený od štěněte.
I mezi psy stejného plemene jsou rozdíly. Ptejte se chovatele na povahu rodičů a jednotlivých štěňat, sledujte jejich chování a nenechte se přesvědčit jen barvou, pohlavím nebo tím, které štěně k vám přiběhne jako první.
Kolik času denně máte na pohyb a výcvik? Jak staré jsou děti? Kolik prostoru máte doma? Zvládnete péči o srst a pravidelné výdaje? A kdo se o psa postará, když děti vyrostou, změní zájmy nebo rodina odjede na dovolenou?
Rodinný pes nemusí být nejhezčí ani nejvzácnější. Důležitější je, zda je psychicky stabilní, dobře čitelný a zvládá kontakt s lidmi bez přehnaného strachu nebo podrážděnosti.
Velmi aktivní pes může být skvělý parťák pro sportovní rodinu, ale problém v domácnosti, která čeká hlavně klidného společníka na krátké procházky.
Chovatel své psy zná nejlépe. Informace o povaze rodičů, prostředí odchovu a chování štěňat vám často řeknou víc než obecný popis plemene.
Věk a aktivita dětí jsou při výběru stejně důležité jako plemeno. Batole může velký pes při hře nechtěně porazit, zatímco malé plemeno může být zraněno dítětem, které ještě neumí odhadnout sílu.
Batolata: prioritou je klidné řízené soužití, pevný dohled dospělého a pes, který má vlastní bezpečné místo mimo dětský ruch.
Předškoláci: děti už lze učit jednoduchá pravidla, například nerušit psa při jídle, spánku a odpočinku a nebrat mu hračky.
Mladší školáci: mohou se zapojit do krmení, jednoduchého tréninku a her, ale odpovědnost za psa stále zůstává na dospělých.
Starší děti: aktivní plemeno může být skvělým parťákem na výlety, aportování, výcvik nebo psí sporty, pokud se zapojí celá rodina.
Velikost není všechno: velký pes nemusí být méně vhodný než malý. Rozhoduje povaha, ovladatelnost a to, zda dítě i pes umějí respektovat hranice.
Dohled je základ: malé dítě a pes spolu nemají zůstávat bez dozoru ani tehdy, když se znají od štěněte a dosud spolu nikdy neměli problém.
Ještě před příchodem psa si s dětmi řekněte, kdy se pes nechává v klidu, kdo ho krmí a které hry jsou povolené.
Nechte psa dítě očichat a přijít vlastním tempem. Nenuťte ho do objímání, držení ani focení v těsném kontaktu.
Pes i dítě se učí, že klidné chování přináší příjemnou zkušenost. Krátké společné aktivity jsou zpočátku lepší než dlouhé divoké hraní.
Pelíšek, klec nebo klidná místnost musí být místo, kam dítě psa nenásleduje. Odpočinek je důležitou součástí prevence konfliktů.
Následující plemena mají vlastnosti, které mohou v rodině s dětmi fungovat velmi dobře. Vždy však záleží na konkrétním psovi, kvalitě odchovu, socializaci, výcviku a na tom, zda rodina dokáže naplnit jeho potřeby.
I ideálně zvolené plemeno potřebuje doma jasná pravidla. Pes by měl vědět, co se od něj očekává, a dítě musí rozumět tomu, že pes není hračka. Nejlepší prevence problémů je předvídatelné prostředí, dohled a možnost odpočinku.
U malých dětí nestačí být ve stejné místnosti. Dospělý sleduje průběh hry a zasáhne dříve, než je některé straně kontakt nepříjemný.
Pelíšek, otevřená klec nebo klidný kout je prostor, kde se pes neruší. Dítě se učí, že odpočívajícího psa nechává být.
Dítě by nemělo sahat psovi do misky, brát mu žvýkací pamlsek ani ho budit. Tyto situace zbytečně vytvářejí napětí.
Odvracení hlavy, olizování nosu, zívání, odcházení, ztuhnutí nebo vrčení mohou znamenat, že pes potřebuje více prostoru.
Jednoduché cviky, hledání pamlsků a klidné hry pomáhají budovat spolupráci. Dítě může pomáhat, ale dospělý vede celý trénink.
Ne každá procházka musí být rodinná akce. Někteří psi potřebují svižnější pohyb, soustředěný trénink nebo klidnou procházku bez dětského ruchu.
Nejlepší rodinný pes není ten, který „vydrží všechno“. Je to pes, jehož potřeby rodina respektuje a kterého dospělí vedou tak, aby dítě ani pes nemuseli řešit situace, na které nestačí.
Výběr plemene je jen začátek. Tady jsou odpovědi na otázky, které rodiny řeší nejčastěji před příchodem psa i během společného soužití.
Plemeno může napovědět velikost, energii a typické vlastnosti, ale o spokojeném soužití rozhoduje každodenní péče, výchova a respekt. Vyberte psa podle života, který mu skutečně můžete nabídnout, ne podle představy, jak by měl rodinný pes vypadat.
Přejít na celý Rádce ZOOAQUA →